Není krásné po ránu slyšet zprávu, kterou si naladíte den.
U mě byla taková, že naše vedoucí je nemocná a tak jdeme připravovat expozici.
Začal jsem pracovat pod taktovkou jedné paní výtvarnice, která byla neskutečně moc hodná. Dostal jsem do rukou lepidlo a papírovou pásku. Úkolem bylo schovat šrouby před natíráním. Bavilo mne to a ten čas utekl lépe. Když jsem dokončil práci, pracovali okolo mne truhláři na expozicích. Měl jsem se připojit k nim. Což mi problém nedělalo protože manuální práci se jí rozhodně nebráním.
Začneme asi tím, že představím svůj nový tým:
Libor : Takový ten vedoucí, co je šikovný ale jeho život je na pohodu takže má vše na salámu.
Rudolf : Je sice šikovný ale přijde mi až moc zmatený ze všeho ( bude s ním sranda).
Tomáš : Je sice mladý ale šikovný i když většinou boduje spíše svými řečmi než dílem.
Práci jsme začali, já místo knih vzal do rukou vrtačku, kladivo a latě. Byl jsem spokojený. Tvoření nám šlo od ruky a pomalu jsem ani nevnímal, že je konec dne a já musel domu. Mrzelo mne, že to skončilo a já se následující týden budu muset vrátit do knihovny.
Žádné komentáře:
Okomentovat