Milovaná realita a krutý sen

 Už jsem dlouho nepřidal nic ze své sbírky básní. Mám tu jednu, kterou sice nemám rád ale napíšu jí. 

Usínám v krásném večeru. Doufám, že do své hlavy pohodlný sen naženu. Usínám rychle a sladce. Kéž bych mohl říct, že je krátce. Mojí útěchou jest jen, že mohu spinkat se svým kotětem. Jsi moje láska, můj život, jsi moje úžasná žena. A své srdce ti dávám. Když odcházím z domu, vždy s kapkou na tváři ti mávám. Dnešní sen měl ukázat víc, můj opak, se kterým nemám společného nic. Putuji chodbami starého hradu, proč na mě tvé oč ze stínu hledí a proč vidím tvou výraznou bradu. Vyskočíš, kousneš a drápneš.. Být to za světové války, říkala bys tomu zářez. Proč mám použít tu čepel železnou? Přitom jsi moji princeznou úžasnou. Jsi v koutě, tvoje žluté oči na mě hledí, promiň, ale ty dnes musíš být tou obětí. Říkám si dost! Raději svůj život ukončím sám, protože bych nikdy v životě neublížil jedné, ze svých milovaných dam. 

Zkusím to znovu

 Přeji všem čtenářům krásny den. 

Měl jsem dlouhou pauzu, protože nějaké nebyla chuť, čas a ani nálada něco psát.

 Za tu dobu co jsem nepsal, tak se stalo mnoho nových a zajímavých věcí. 

V záři jsem nastoupil na studium pedagogického minima, abych mohl nastoupit jako učitel odborného výcviku na škole. A co že budu dělat? Zahradníka... A neříkejte mi že to není krásné povolání. Osobně si myslím, že v dnešní digitální dobé je důležité, starat se o přírodu a pomáhat její regeneraci. 

Jediný co mě poslední dobou trápí je moje škola. Jelikož v ní mám pana mistra, který neumí pochopit to, že jsem tam pouze na jeden rok a proto se snaží mi přitěžovat. Omluvenky všeobecně chce mít všechny od doktora. 

No já si všeobecně musím ujasnit svoje cíle, neboť se toho stalo a stává neustále více než jsem zvyklí. Poslední dobou nemohu říct, že by můj život byl nějako klidný, furt se něco děje. Na jednu stránku vím, že je to dobře, neboť člověk se nemá nudit, ale čeho je dost toho je dost.

Budu se snažit ve volném čase věnovat volný čas tomuto blogu. I když nyní to bude náročnější, protože se mi blíží zkoušky. A v dnešní době, kdy funguje platforma tiktok a ostatní, tak je těžké se věnovat blogu. 

Já osobně si stojím za názorem, že blog, kde píšete ručně a sdělujete své pocity je mnohem lepší než videa, protože tomu věnujete více času a dáte do toho také kousek  svého srdíčka. 

S pozdravem Dannyx 

Vánoce mají nervy

Dobře, pravda je to že Vánoce nemají nervy ale spíše mám nervy já. Mám nervy ze všeho. Každý říká jak nakupuje dárky a že vše a co má zařízený. Dobře a co já... Ne..... Vánoce prostě ne. Odhodlal jsem se k tomu že budu prostě se vším všudy jen protestovat. Nemám inspiraci ani nápad na to abych měl někomu něco nakupovat. Nemám čas se ptát na to ,,co si přeješ k Vánocům"  jako původní teorie je dát každému co potřebuje a hlavně nemám miliony na rozhazovaní abych každému splnil absurdní přání. Tak co s tím mám dělat? Asi se obarvím na zeleno a budu Grinch... Nebudu mít veselé Vánoce. Nebudu nic řešit. Vlastně především nebudu nic řešit protože budu v práci a peníze na dárky budu mít v době, kdy už se ani dárky od vietnamce nedají sehnat. HOLT NECHÁM TO NÁHODĚ. NEBUDU SANTA ANI JEŽÍŠEK, KAŽDÝ DOSTANE, TO CO SI ZASLOUŽÍ A VYUŽIJE.

 Budu přemýšlet nad tím, zdali není špatné být jehovistou ....

Záletník a Julie

ZÁLETNÍK A JULIE 

Každou noc si užívám hrdla alkoholu a žen. Užívám? Spíš zaháním žal že nemám tebe. Já záletník s nevalnou pověstí co byl jen tvůj, je asi marné říkat ti zbytečně stůj. Tvoje úžasné oči jsou vůči mě v sloup. Na této planetě budu bez tebe jen schnout. Ignorantský vztah co mi dáváš. Je to jako když vlakem jedu na smrt a ty mi ani nemáváš. Kdyby ses choval lépe, já mohl být tvým Romeem a ty mou Julii. Bohužel tato myšlenka vyprší ve chvíli. Být s tebou a v posteli se mazlit. Proč já to vůl začal svým chováním kazit. Měl jsem vše a teď mám nic. V mém životě je mi souzeno abych neměl víc. 

Challenge photo - 25.11.2019 - Co mě ráno potěší

Není těžké psát sobě ráno potěší. Nejčastěji to jsou vlídná slova. Ale zároveň to je krásná snídaně. Na které si mohu ráno pochutnat.

Ideální ráno je, otevřít oči a vidět luxusní jídlo. Čim jiným začít den?

Prosincová Challange

Zdravím po dlouhé době. Chci svůj starý blog obnovit a oživit. Myslím že se v mém životě spousta věcí odehrála. A je na čase o tom také povídat. Na prosinec mám novou výzvu v focení. Ale zbývá pár dnů také v prosinci... Tak dáme trochu inspirace. Každý měsíc budu mít výzvu ohledně focení. 

Oficiálně chci začít  až v prosinci. Ale chci vyplnit i těchto pár dnů. 

Listopad: 

25) Co mě ráno potěší 

26) Mazlíček 

27)Zamračený úsměv 

28) Zahrada na podzim

29) První věc co mě naštve

30) Najdi černé na bílém 

Prosinec: 

1)Něco mňam

2) Slova povzbuzení 

3) Stylizované srdce 

4) Něco sladkého

5) Oblíbená píseň

6) Něco růžového

7) Co na sobě miluji 

8) Rty

9) Oblíbená část denní rutiny

10) Vymysli slovo 

11) Ruka v ruce 

12) Něco červeného

13) Sladkosti

14) Kdo mě miluje

15) Květinka

16) Něco bílého

17) Co čteš?

18) Něco co jsi udělal 

19) ve tvém šálku 

20) Anonymní portrét 

21) Pohled z místa, kde stojíš

22) Vzor

23)Architektura

24) Vánoce

25) Jedna věc co do života nepatří 

26) Symetričnost 

27) Můj účet dnes

28) Měkka textura 

29) Úsměv lidí okolo tebe

29)Co je hnědého

30) Příjmy nepřítele

31) Jak na nový rok 

Můj šéf je pes!

Můj šéf je pes. Strašil mě včera a straší mne i dnes. Jeho výroky otřesné jsou, přitom já jsem mu pomáhal na výbornou. Snažil jsem se co to šlo ovšem moje EGO před ním dolů šlo. Byl jsem potupen, víru v podstivost jsem zhatil. Veškerou důvěru v dobrou práci jsem ztratil. Po práci slzy v očích mám, avšak okolnímu světu to nepřiznávám. Dny, které mne činili šťastným mě nyní dělají pouze marným. A tak odcházím, do ústraní se kladu. A tak snad brzy najdeš náhradu, která odstraní mojí vadu. Já chlapec v bílém rondonu byl, každý začínající kuchař by o práci s tebou snil. Já si vážil každého tvého činu, ovšem tvého chování a naprosté hrubosti nespočinu.