Oslepen tmou a světlem. Sám nevím, kam mé nohy jdou. Píšu, píšu tento prázdný text a přitom se ukládám rovinou kamennou. Stíny, které byli tvářemi známých mizí v davu a já jen přemýšlím kam svou osobu kladu. Poci svíravý v hrudi mám ovšem odvahu podívat se za sebe postrádám. Kymácím se k hladině nebeské avšak zasáhne mne světlo konečné. Kam kráčím, kam to jen jdu, už nehybně stojím a k zemi lnu.
- Michal Stodůlka, 11.12.2016
Žádné komentáře:
Okomentovat