Evžen to s nahotou nevzdává

Je to uličník a rebel, každý můj známý ho má neskutečně moc rád. Poslední dobou je jeho nepřítelem každý, kdo se dovolí projít okolo jeho království a nejhůř... Nejhůř je na tom špejle, kterou mu občas strkám do akvária, aby jsem něco posunul. 

Tak moc jsem veliký ..

Cuketa nám moc chutná 

Malý horolezec 

I Evžen zná chill

Výhružná pozice, když projdu okolo 

V domku se cítí bezpečně

Myslím, že je velmi výstižné, když o něm řeknu, že je to exibionista, který se rád svléká a mnohem raději se ukazuje na ,, veřejné pláži" u sebe v akváriu. Je to zvláštní, ale i přes to, že je to obyčejný rak tak člověku neuvěřitelným způsobem přiroste k srdci. Je radost se o něj starat. V jídle je neskutečně vybíravý. Přece dnes nebude jíst to, co měl k jídlu včera. Jak jsem již psal na začátku článku, největším nepřítelem jeho osobnosti je dřevěná špejle, kterou mu občas čachruji v akváriu. Dokáže pak okolo toho dělat neskutečné množství povyků. Třeba hned musí prohledat celé své obydlí, aby se zde náhodou v jeho krátké nepřítomnosti něco nezměnilo. V akváriu má takovou drobnou dekoraci děrované vázy. Na dně vázy je taková malá dírka, kterou si neustále myslí, že proleze. Bohužel opak je pravdou a jelikož má velký zadek ( i zbytek těla) tak nemá sebemenší šanci na úspěch. Jenže vysvětlete to někomu, kdo na vás dokáže  půl hodiny koukat a nic u toho nedělat.  

Těžký pracovní den

16.7.2016

Byl to den po mých narozeninách a já byl v práci. V Josefově se tou dobou měli konat akce Oživlý Josefov.  Pravděpodobně jsem měl čekat obří nápor turistů a zvědavců co se půjdou občerstvit do naší restaurace. Nebylo tomu tak. Když nikdo nepřišel po otvírací době, usmysleli jsme si, že si půjdeme sednout na zahrádku a vychutnáme si dopolední kávičku. U kostela byla slavnost, ale nikdo k nám nešel. Na jednu stránku jsem se nudil a na druhou jsem byl rád, že je klid. 

Asi jsem to ale nejspíš jenom zakřikl...

Po poledni se  k nám všichni nahrnuli a já nevěděl kam dřív skočit. Bylo plno a stále se k nám blížili davy lidi. Nestíhal  jsem i když jsem se snažil. Spousta lidí přišla ještě v kostýmu dobového vojáka a čekali, že si zrovna udělám čas na ně. Nemohli pochopit, že je tam dalších pět stolů co čekají, až jím splním jejich přání. Nejvíce jsem asi obdivoval německé turisty. Čekali tam asi půl hodiny než jsem se k ním dostal, protože jsem jejich obsluhu jen odkládal. Byli vytrvalý a dostala se řada i na ně. Objednali si nakonec lososa z hranolky. Z mé strany docela humus taková kombinace,  ale nechal jsem jim to. 

Odešlo mi celkem jen pár stolů. Většina z nich měla s sebou psa.. I když do restaurace je zákaz brát je tam.. Neumí to pochopit, ale to je problém, který jde mimo mě. Náročný den byl za námi a já úspěšně padl do postele...

Konečně...