Člověk se probudil a žil jiný život než teď.....
Ráno jsem se probudil, dal si rychlou snídani a šel ven. Musel jsem protože jsme měli z kamarádkou Terezkou domluveno, že se sejdeme v 8 hodin u jejich chaloupky, kterou měl její dědeček. Vyšel jsem z domu a přede mnou bylo pískoviště. Okolo něj byla jen drobná cesta, která byla prošlapaná v trávě. Byla to moje cesta, kterou jsem chodil k chaloupce. Už tam čekala měla dva copánky. Každý na jednu stranu a už to začalo. Náš krásný den plný hraní. U chaloupky byla houpačka, kde jsme se často houpali.. Okolo hromada keřů a květin, které její dědeček pěstoval. V chaloupce byli malé dveře, které měli být pro psa. Ve skutečnosti to byli dveře do chaloupky, ve které jsme měli úkryt. Miliony her, které jsme byli schopni vymýšlet. Hromady zábavy na které se nedá zapomenout. Trávil jsem tam hodně času a vždy se na to neskutečně moc těšil. Teď už jsou to jen vzpomínky a já neumím vrátit čas. Moc mě to mrzí. Byli to časy, kdy jsem neměl žádné starosti. Člověk ráno vstal, věděl, že nic není potřeba a užíval si celý den bez hranic.
Teď je z toho jen hnusná stavba a upřimně bylo mi trochu do breku, když jsem viděl jak všechno krásné co tam bylo zhatili.
Hromada betonu, plotu a omezení. I nadále to ve mne bude ta vzpomínka co byla šťastná a hezká...
Žádné komentáře:
Okomentovat