Už jsem dlouho nepřidal nic ze své sbírky básní. Mám tu jednu, kterou sice nemám rád ale napíšu jí.
Usínám v krásném večeru. Doufám, že do své hlavy pohodlný sen naženu. Usínám rychle a sladce. Kéž bych mohl říct, že je krátce. Mojí útěchou jest jen, že mohu spinkat se svým kotětem. Jsi moje láska, můj život, jsi moje úžasná žena. A své srdce ti dávám. Když odcházím z domu, vždy s kapkou na tváři ti mávám. Dnešní sen měl ukázat víc, můj opak, se kterým nemám společného nic. Putuji chodbami starého hradu, proč na mě tvé oč ze stínu hledí a proč vidím tvou výraznou bradu. Vyskočíš, kousneš a drápneš.. Být to za světové války, říkala bys tomu zářez. Proč mám použít tu čepel železnou? Přitom jsi moji princeznou úžasnou. Jsi v koutě, tvoje žluté oči na mě hledí, promiň, ale ty dnes musíš být tou obětí. Říkám si dost! Raději svůj život ukončím sám, protože bych nikdy v životě neublížil jedné, ze svých milovaných dam.
Žádné komentáře:
Okomentovat