pondělí 20. února 2017

Milénium Šišky: Nový host do domu

Jednoho dne to muselo přijít. Museli poslat někoho, kdo by mě zkrotil a ukázal mi, že nejsem jediná kočičí slečna v tomto domě. V mé pubertě, kdy jsem si myslela, že jsem cool a vše se bude řídit podle mě, mi sem přivedli jednoho tvora. Bylo to takové malé černé klubíčko, které pořád mňoukalo a žádalo si o pozornost. Uvědomila jsem si, že už to nebude tak jako dřív. Nu budu asi muset žárlit nebo já nevím. Ona byla malá a taková hloupá, měla divné pohyby. A začali jí říkat Mikša. V jejím raném dětství jsme byli velký kamarádi. Ano, zvykla jsem si na ní a brala jsem jí vlastně jako svojí mladší sestru. Tedy spíš jsem jí posílala dělat věci za sebe abych z toho neměla problémy ale to nikomu neříkejte. Pamatuji na ty časy, kdy jsme se spolu usadili na nějaká ten nóbl plac v domě a sledovali okolní dění. To už je všechno bohužel  pryč. Dnes je to vyspělá kočka, která je občas hyperaktivní a hlavně na mě často doráží. Neskutečně moc žárlí. Takže mazlení s nájemníky je pro mě výjimečná záležitost. Občas se cítím utlačována, že si hromadu prostoru v domě přivlastnila ona. Ale je mi to v celku buřt, protože já jsem zde pořád ta královna, která vládne eleganci, ladnému pohybu a gentlemanskému chování ( když nepočítám, že si lížu intimní partie). Teď tedy máme spolu rozložená válečná území a jediný moment, kdy spolu vycházíme je ten, kdy se sejdeme u misky jídla. 
Tohle je ta moje nová ségra

Dělá že spí ale je to ďábel 

Nevinné oči jí nepomohou.. Snad tedy.. 

Teď už se rozloučíme. Tak zase příště pac a pusu posílá Šiška 🐈🐈🐈

Žádné komentáře:

Okomentovat