Zdál se to být krásný lednový den, tedy spíše zatím jen ráno. Probudil jsem se se okolo deváté hodiny a projevil jsem svou ranní tradici podívat se na mobil .. Byla tam SMS zpráva od Adama. Ahoj dnes na autobusovém nádraží v 15 hodin. Neskutečně mne to potěšilo. Najednou byl ten den jiný. Byl plný optimismu a já už se jen těšil na to, až vyrazím. Mělo to být naše první setkání. Před odjezdem jsem stál před zrcadlem. A koukal do něj jak na osla. Co si vzít na sebe aby jsem ho zaujal a neodradil? Byla to těžká otázka. Nakonec jsem zvolil tmavě modré džíny, světle modré tričko a modrou mikinu.
Důvod proč jsem to asi zvolil byt takový že má Adam rád modrou barvu. Došel jsem na vlak a padla na mě tréma. Přes internet a zprávy vypadal neskutečně inteligentní. Měl jsem obavu aby ho nezradila moje blbost.
Když jsem přijel na autobusové nádraží, vyhlížel jsem jej . Měl mít černý kabát a černou čepici. Nakonec jsem ho asi zahlédl. Zvedl jsem svou ruku a zamával jsem na něj. On překvapivě udělal to samé gesto. Přišli jsme pomalu k sobě, během této chvíle jsme vůbec neporušili oční kontakt a já měl tu šanci(čest) vidět jeho světle modré oči, které byli jasné jak letní obloha. Položil mi otázku kam se půjdeme projít.. Já, člověk co byl v ten moment v mírném kómatu omámen jeho krásnou jsem ze sebe jen vydal drobnou říčku nechám to na tobě ... Šli jsme vedle sebe po hlavním chodníku. Povídali jsme si o blbostech... Každé jeho slovo bylo jako pohlazení po duši. Došli jsme k dětskému parku, kde jsme si sedli na lavičku. Řekl jsem mu, že mám pro něj dárek a vytáhl jsem plyšáka, byla to myška a držela ve svém náručí srdíčko. Jeho oči se rozzářili. Byl to krásný pocit, vědět, že jsem mu udělal radost. Jenže pak přišlo něco co asi nikdo nečekal..
Plyšáka si vzal do své ruky a pevně jej stiskl. Druhou rukou mne vzal za rameno, jemně mne přitáhl k sobě a něžně mě políbil.
V ten moment a den jsem pochopil jednu věc. Miluji Adama.
Když jsem ho šel doprovodit k autobusu, nechtěl jsem ho pustit domu. Už jen představa, že by měl odjet byla mizerná. Po pár minutách přijel autobus a on do něj nasedl. V mých očích se začali objevovat slzy. Na jednu stranu jsem byl neskutečně šťastný ale na druhou stranu... Odjíždí.. Byl to pocit jako kdyby jsem duši vypustil...
Doufám že se opět brzy shledáme.
Žádné komentáře:
Okomentovat