Jen přece jízda po městě není nic pro mě
Cesta k Futuru byla kupodivu klidná. Ale když jsme začali parkovat, byl jsem trochu mimo, všude plno, moje nervozita. Sotva jsem tam vjel, už jsem chtěl z té monstrózní betonové stavby pryč.
Když jsme konečně zaparkovali, šli jsme se z Honzíkem podívat na obchody, kde měl v plánu si koupit tašku, nakonec k tomu ani nedošlo. Já se stavil v obchodu Manufaktura, kde jsem si koupil ( tradičně) svou oblíbenou mátovou desinfekci. I když je to maličkost byl jsem rád, že jí mám. Poté jsme se stavili na kávu.
Po mé objednávce kterou mi nejspíše prodavačka nerozuměla se zeptala a tím mě dostala.
CO JE TO RISTRETTO?
 |
| Paninko tohle je ristretto :) |
Když jsme jí řekli, že je to káva, odešla dozadu za kolegyní a zeptala se jí znovu co to je.
Její spolu pracovnice musel jít a udělat to. Mě o osobně jde jen o princip, chápu, že je tam první den ale na druhou stranu... To zaměstnanci nemají žádné ZÁKLADNÍ proškolení? Nejspíš nemají. Alespoň, že ta káva stála za to a byla dobrá. Honzík byl neskutečně milý a pozorný. Pozval mě na kávu i bubbletea.
Byli jsme se také podívat v jejich shopu, kde mají mít potřeby pro domácí mazlíčky. Pro rybičky tam nic neměli až na krmivo a začínám si pomalu myslet, že i já mám více potřeb pro ně doma než oni v celém krámu.
Nakonec jsme pokračovali směr Atrium, kde mají větší rozsah zboží. Honzík šel do svého obchodu a já šel v klidu prošmejdit obchod z potřebami pro rybky. Koupil jsem si dvoji balení bílých kamínku do akvária, nítěnky a nový úkryt pro ty uličníky. Vyjdu z obchodu a Honzík nikde. Pořád si zkoušel věci. Tak jsem tam s ním čekal, i když to bylo trochu nepříjemné, když jsem toho tolik sebou táhl.
Když skončil s nákupy a usedli jsme do auta směr domu, přepadl mě pocit spokojenosti a blaženosti.
Jsem rád, že jsem tam z Honzíkem byl, pro mě to byl den plný stresu a sám by jsem se z toho asi zbláznil.
Je to neuvěřitelná podpora ve všech směrech
Žádné komentáře:
Okomentovat