Je to jen těžké období

,, Člověk jednou musí začít... ale i skončit " 

Pamatuji před 3 mi lety jak jsem nastupoval na školu. Netušil jsem co od toho mám čekat. 

Bál jsem se. Nechtěl jsem tam. Ale ono to hrozně rychle uteklo. 

Zvlášť poslední ročník. Ten jsem počítal jako vteřiny. 

S koncem studia přichází také jedna velká povinnost. 

Kterou musí splnit každý z nás. Jsou to závěrečné zkoušky. 

Období plné stresu ze kterých pak bude úspěch či neúspěch.

Aby jsem vám rozvrhl trochu svůj plán a seznámil s ním, tak to napíšu do určitých bodů: 

1) 1.6 jsem měl písemné zkoušky 

    Zkoušky mám za sebou. Jediné co mě štvalo bylo to, že jsem se tam jak blbec musel potit ve společenském oblečení. Stres jsem skoro vůbec neměl neviděl jsem důvod. Napsal jsem do písemné práce vše, co se jenom dalo. Nikdy jsem asi takto dlouhé texty nepsal. Vypsal jsem tam snad celou svou slovní zásobu. Teď už jen to úmorné čekání na výsledky. 

2) 3.6 a 5.6 jsem měl praktické zkoušky 

    3.6 - A je to tu nástup do kuchyně již v 5.30. Den předtím jsem skoro vůbec spát nemohl. Tato zkouška se skládala ze dvou části I. Uvařit vybrané jídlo z vyhotoveného menu a II. Vylosoval jsem si jedno ze 4 jídel co se dělalo aktuální den ve školní jídelně. Nejvíce jsem se bál části číslo II. 

Co bylo důvodem mé obavy? Znění témata bylo : Kralik na paprice se žampiony a špekový knedlík. Ano to byl ten kámen úrazu. Kralika jsem nikdy nedělal a špekový knedlík také ne. 

Když to nějako shrnu obojí jsem uvařil, ale žádný extra zázrak to nebyl. 

    5.6 - Nástup na plac. Zkouška se skládala opět z několika částí 

• příprava tabule pro 4 osoby 
• obhajoba stolu 
• konverzace v anglickém jazyce 
• odborná dovednost 
• obsluha ve školní jídelně

U čeho začít? Asi u přípravy tabule. Z mého pohledu si myslím, že tabule byla celkem povedená.

Mám rád decentnost a jemnost. Ostatně ohodnoťte sami : 

Následovala takzvaná obhajoba stolu. Jaké podtéma jsem si vybral jakou mám výzdobu.

Jak budou následovat chody dle mého menu a nápoje. NIKDY, NIKDY JSEM TAKTO VE STRESU NEBYL. 

Ihned potom jsme si hájili stůl v anglickém jazyce. Byl to spíše rozhovor na moje téma, proč jsem si ho vybral, jaké používám suroviny, jaké mám pokrmy a popis předmětu nastole. 

Podle zkoušejícího jsem dopadl NADSTANDARDNĚ VÝBORNĚ. Což mi zvedlo sebevědomí.

Poté bylo překvapením, když jsme měli začít odbornou dovednosti. Já dostal jako dovednost servis bílého vína měl jsem pár minut na přípravu. Naučit se všechny vlastnosti daného vína. 

Bylo to celkem v pohodě. Vylosoval jsem si snad to nejlepší co jsem mohl mít. Za což jsem rád. 

Měl jsem 2 hosty u stolu. Musel jsem jim od prezentovat víno ( název vína, druh, odkud je, vlastnosti atd) Následovalo nalití hostiteli a po jeho schválení i druhému hostovi. Myslím a vím, že i toto jsem úspěšně zvládl. 

Obsluha na školní jídelně. Proběhlo tam mnoho změn za tu dobu co jsem tam nebyl. Ale tyto změny byli dobré protože se tam toho moc zlepšilo. A hlavně to více připraví na budoucí povolání. Mistr mě tam nechal běhat a následně mě dal trochu teorie, kterou jsem mu snadno zodpověděl.

Tak skončili mé praktické zkoušky a já byl neskutečně rád za to, že to mám za sebou.

Chtěl by jsem poděkovat přátelům, který mě podporovali.

Také rodině, která pro mne dělala vše co se dalo aby to dosáhlo ideálu.

A následně také příteli za zapůjčení věcí a za krásnou výzdobu na stůl, kterou sám vyráběl. 

Teď už mě jen čekají výsledky 8.6 a podle nich se dostavím k ústním zkouškám dne 15.6 

DRŽTE PALCE  

1 měsíc spolu? Není to žádný problém

„Bytost, kterou milujeme, je pro nás vždy světlem v temnotách, je to tvář plná světla.“

PO DLOUHÉ DOBĚ ČLOVĚK, CO MĚ DOKÁŽE DĚLAT NAPROSTO ŠŤASTNÝM.

UŽ NYNÍ VÍM, ŽE BY JSEM HO NIKDY A ZA NIKOHO NEDOKÁZAL VYMĚNIT.

KAŽDÝ Z NÁS MÁ URČITÉ CHYBY. ALE CHYBY SE DAJÍ PŘEHLÍŽET.

OBA ZVLÁDÁME KRÁSNÉ UMĚNÍ A JE TO UMĚNÍ TOLERANCE. 

ON JE PRO MĚ HRDINA PROTOŽE SE MNOU DOKÁZAL VYDRŽET TĚŽKÝ MĚSÍC, PLNÝ STRESU A NAPĚTÍ. PŘIJAL MNE TAKOVÉHO JAKÝ JSEM A JÁ JEHO TAKY. O PROTI MĚ JE TO NESKUTEČNÝ ŽIVEL. A TÍM JE TAK ÚŽASNÝ. NEUMÍ SE NA ŽÁDNÉ FOTCE TVÁŘIT NORMÁLNĚ, ALE ZÁLEŽÍ SNAD NA TOM?

JÁ OSOBNĚ MYSLÍM ŽE NE. ŽIVOT S NÍM JE JEDNO VELKÉ DOBRODRUŽSTVÍ, KTERÉ NEMÁ HRANICE. KAŽDÝ DEN S NÍM JE PLNÝ PŘEKVAPENÍ A NEKONEČNÉHO HUMORU.

DĚKUJI ZA TEN KRÁSNÝ MĚSÍC HONZÍKU.

DOUFÁM, ŽE NÁM TO VYDRŽÍ A Z MĚSÍCŮ BRZO BUDOU TŘEBA ROKY.

PS: MĚ SE JEN TAK NEZBAVÍŠ 

Rodinka a naše společná večeře

Bylo to jednoho krásného dne. Myslím, že to byl pátek 29 května.
Byl to den vysvědčení. Nebylo se sice čím chlubit, ale dal jsem to ..
Ty dvě 4 co mě čekali a co jsem dostal mě ani trošku nepřekvapili.
Vlastně jsem byl rád, protože jsem měl problémy z matikou.
Ale kdo ten problém z naší třídy s ní neměl.
Když to nějako upřesním, z 30 lidí jde k závěrečným zkouškám jen 17.
Není to moc ale zároveň ani málo. Dle mého názoru.

No ale přejdeme na tu lepší část dne. Přiblížíme se k podvečeru 18 té hodiny.
Čekala mě večeře s mojí drahou polovičkou a rodiči.
Trošku jsem se bal, jak to dopadne či jak to bude probíhat.
Byl jsem ale překvapen. Když jsem je viděl u našeho rezervovaného stolu spadl mi kámen ze srdce.
Usedl jsem k nim a už si jen užíval krásný večer. Dal jsem si výborné Gnochi se sušenými rajčaty a stálo to za to. Co se týče nápoje nezůstal jsem pozadu a plzeňský prazdroj už přede mnou stál.
Co víc si přát takový krásný večer. Po kompletní večeři jsme ještě s otcem zašli na kavárnu na dobrého panáka, jako zakončení krásného dne. To jsem ještě netušil co mě čeká doma.

Za soumraku a rozkošného západu slunce jsme dojeli do Velichovek, kde naše cesta končila.
Došli jsme domů. A drahý pan otec mě seznámil z výbornou  slivovicí.
Po které se mi ,, malinko " motala hlava. Nejhezčí na tom dnu stejně bylo to, že jsem mohl být z Honzíkem.
A usínat po jeho boku? To je vždy fantastické