Byl to den vysvědčení. Nebylo se sice čím chlubit, ale dal jsem to ..
Ty dvě 4 co mě čekali a co jsem dostal mě ani trošku nepřekvapili.
Vlastně jsem byl rád, protože jsem měl problémy z matikou.
Ale kdo ten problém z naší třídy s ní neměl.
Když to nějako upřesním, z 30 lidí jde k závěrečným zkouškám jen 17.
Není to moc ale zároveň ani málo. Dle mého názoru.
No ale přejdeme na tu lepší část dne. Přiblížíme se k podvečeru 18 té hodiny.
Čekala mě večeře s mojí drahou polovičkou a rodiči.
Trošku jsem se bal, jak to dopadne či jak to bude probíhat.
Byl jsem ale překvapen. Když jsem je viděl u našeho rezervovaného stolu spadl mi kámen ze srdce.
Usedl jsem k nim a už si jen užíval krásný večer. Dal jsem si výborné Gnochi se sušenými rajčaty a stálo to za to. Co se týče nápoje nezůstal jsem pozadu a plzeňský prazdroj už přede mnou stál.
Co víc si přát takový krásný večer. Po kompletní večeři jsme ještě s otcem zašli na kavárnu na dobrého panáka, jako zakončení krásného dne. To jsem ještě netušil co mě čeká doma.
Za soumraku a rozkošného západu slunce jsme dojeli do Velichovek, kde naše cesta končila.
Došli jsme domů. A drahý pan otec mě seznámil z výbornou slivovicí.
Po které se mi ,, malinko " motala hlava. Nejhezčí na tom dnu stejně bylo to, že jsem mohl být z Honzíkem.
A usínat po jeho boku? To je vždy fantastické
Žádné komentáře:
Okomentovat