Krásné datum 11 dubna se proměnilo na nehezký zážitek a proč? Protože začínám maturitu... Začíná se u nás slohovou prací, která dle mého názoru patří mezi nejjednodušší zkoušky, které mne mohou potkat. Mohl jsem se mýlit? Mohl! Psaní je samo o sobě jednoduché. Kámen úrazu přichází ale v momentu, kdy si třeba vylosujeme špatné téma, které nám přímo nesedne.
V den, kdy jsem měl psát jsem byl bez stresu. Spal jsem u strejdy v Hradci takže jsem měl o zábavu postaráno a upřímně jsem se dosti uvolnil. Přijel jsem ke škole a viděl jsem hloučky lidí, které popadal už mírný nepokoj. Sešli jsme se školy a šli dovnitř.
Zkontroloval jsem si učebnu, kde mám trávit tento poetický čas.
205! To je to moje osudové číslo. Přišel jsem k učebně a čekal, až přijde dozor, který nás má hlídat a pustí nás dovnitř. Byl jsem ale rád, že budu ve třídě se svými vrstevníky.
Dostal jsem zadání a mohl si vybrat téma... Říkám si co to tam zase jenom dali. Nakonec jsem si vybral rozvahu, ke které mohu i bez jakékoliv nauky něco napsat. Měli jsme mít 90 minut, ale já nezklamal. Během půl hodiny jsem úspěšně s pocitem spokojenosti opouštěl učebnu.
Teď už jen chybí výsledky. Jde o to zdali se mám bát či ne. Netuším co mám čekat. Jaký kantor dostane a zároveň, jakým stylem jí bude hodnotit.
Nechme se překvapit. Já drobný nerv už mám. Ovšem jak to se mnou plánuje osud.. To si musím počkat.
Žádné komentáře:
Okomentovat