Poslední ponoření

Stále to byl můj sen, ponořit se do hloubi, až nebude den.

Uniknout davu hladových očí a přestat vidět, jak se ten svět točí. 

Vstupuji do světa, který jsem znal, ovšem během planoucí tmy se mi změnil a nyní je pro mě nepoznán. Lýtka cítí jenom chlad, doufám, že se vše změní a já spatřím svět, který nepatří vám. Pomalu uléhám do tmy neznámé, přede mnou svět co nemá konce.
Dotek neznámého tvora mě prokrvil. Poté, co mě do hrudi zakousl jsem uvolnění pocítil. Nad obzorem slunce už svítá, mé údy po hladině plavou... Do mé duše se už nikdy nedostanou. 

- Michal Stodůlka, 8.12.2016