Praxe v muzeu : Výlet do Krumlova a obří dělo

Tak a je to. Jsou 4 hodiny ráno a já se probudil. Za chvíli mne má vyzvednout Standa, se kterým musíme do Hradce a následně do Českého Krumlova 

Jelikož by toto psaní zabralo neskutečné množství času a asi by mi nejspíše nestačilo slov, pokusím se jej shrnout do osnovy :) 

• V 5.15 jsme odjížděli z Hradce Králové. 
• Cesta do Českého Krumlova trvala 4 hodiny. 
• V jednom autě nás jelo 6. 
• Selhal nám odtah na náš kanón, který jsme měli přestěhovat  k nám do muzea.
• Naštěstí jsme sehnali odtah přímo z Krumlova.
• Měli jsme zadarmo prohlídku zámku ( kterou jsem si moc užil).
• Následovala cesta do Lešova, kde se nachází vojenské muzeum.
• Poté jsme bloudili podle GPS navigace. 
• Když jsme dorazili zpět do Hradce Králové tak jsme museli dělo přestěhovat do muzea ( což se povedlo ) 
• Jako jeden z posledních kroků mě můj nadřízený pozval na čaj a následně mi uhradil cestu domů. Co více si přát.... 

Praxe v muzeu : Co to zkusit v sobotu

Pátek, člověk by řekl, že je konec pracovního procesu a já si budu moc užít klidný víkend. Viděl jsem ale nadšení mých kolegů, že musí i v sobotu do práce. Začal jsem nad tím přemýšlet.. Honzík má v sobotu akci, tak proč by jsem měl trávit čas doma, když si mohu něco přivydělat. Navrhl jsem to svému nadřízenému, který byl trochu překvapený, ale zároveň na výrazu jeho bylo znát, že je šťastný.

Nastala krásná sobota, mohl jsem v klidu vstát. Cesta ráno byla prázdná a tichá. Slunce vycházelo a svými paprsky mne štípalo po tváři. Přijel jsem do Hradce a kráčel k muzeu. Už tam všichni byli a mohli jsme se pustit do pracovního procesu. Tento den jsem si asi užil nejvíc protože se na nic nespěchalo a řešili jsme činnost s naprostým klidem a pohodou. Končili jsme dokonce dřív než bylo původně v plánu což se mi hodilo.

Praxe v muzeu : Začíná to vypadat

Čekalo mne jisté překvapení 

Přišel jsem jako obvykle ráno do muzea. Když jsem přicházel do sálu, byla tam divná tma. Po rozsvícení mne čekalo překvapení. Bylo zde hromada nových portálů a popisků. Udělalo mi to radost a začínalo to konečně také k něčemu vypadat. I když každý z nás ví, že to bude stát ještě mnoho úsilí a práce než se dostaneme do finálního výsledku.   Co více si přát vidět úspěch po dobře odvedené práci. Každý z nás na tom měl svůj podíl. 

Praxe v muzeu : Tahací den

Dnes by se to dalo popsat jako klidný den. Dokud nepřišel Láďa....

Bylo to krásné slunné ráno a já dorazil do muzea. Čekal jsem na chlapy, protože se zdrželi na vedlejším pracovišti. Když přišli, šel s nimi jeden chlap. Starší, šedivé delší vlasy a zlověstný pohled. 

Potřebovali jsme pro naše kulisy zátěž. Což znamenalo jet koupit pytle a někde sehnat kameny. Když jsme vyrazili, drželi jsme takovou ,, tichou domácnost" ovšem po chvíli to Láďa nevydržel a do konce cesty pusu nezavřel. Když to tak nějako shrnu během té jízdy jsem poznal základ jeho života. 

Pytle byli nakoupeny a mohli jsme úspěšně jet nakládat kameny. Celkem to i šlo, bylo to rychle na to, že jsme na to byli jen a pouze ve dvou . Když jsme dorazili do muzea tak jsme vše vyložili na místo určení. Po tomto dnu jsem padl a už jen odpočíval z Honzíkem 

Praxe v muzeu : Úsvit

Štěstí z malé nepatrnosti mám, tento týden se do truhlářského umění přidávám.....

Je tomu tak, paní nadřízená nám ještě zůstane chvilku nemocná tak tento týden budu pokračovat opět ve výstavě expozic na novou výstavu. Když mi tuto novinu řekli byl jsem radostí bez sebe. Práce s nimi jde od ruky a navíc se člověk ani chvíli nenudí. Dnes to bylo napínavé jelikož  jsme dávali velké kulisy do kupy, tak jsem se dokonce odhodlal a vylezl jsem na štafle i když výšky nemám vůbec v lásce. Dopolední práce dopadla vcelku kvalitně a rychle, vše co bylo v plánu bylo hotovo z čehož jsme měli radost všichni. Po obědě, kdy kamarádka už končila přemluvila chlapy, aby mne také pustili. Musím přiznat je to slast končit o dvě hodiny dřív a jet si odpočinout domu. 

A ještě na závěr, zapomněl jsem zmínit jednoho člověka z mého nového týmu. 

Standa: je to náš vedoucí, má dlouhé vlasy a snaží se o plnovous. Velmi pozitivní člověk, který z práce dělá zábavu 

Praxe v muzeu : Usmálo se na mě štěstí

Není krásné po ránu slyšet zprávu, kterou si naladíte den. 

U mě byla taková, že naše vedoucí je nemocná a tak jdeme připravovat expozici.

Začal jsem pracovat pod taktovkou jedné paní výtvarnice, která byla neskutečně moc hodná. Dostal jsem do rukou lepidlo a papírovou pásku. Úkolem bylo schovat šrouby před natíráním. Bavilo mne to a ten čas utekl lépe. Když jsem dokončil práci, pracovali okolo mne truhláři na expozicích. Měl jsem se připojit k nim. Což mi problém nedělalo protože manuální práci se jí rozhodně nebráním. 

Začneme asi tím, že představím svůj nový tým: 

Libor   :  Takový ten vedoucí, co je šikovný ale jeho život je na pohodu takže má vše na salámu.

Rudolf :  Je sice šikovný ale přijde mi až moc zmatený ze všeho ( bude s ním sranda). 

Tomáš  :  Je sice mladý ale šikovný i když většinou boduje spíše svými řečmi než dílem.

Práci jsme začali, já místo knih vzal do rukou vrtačku, kladivo a latě. Byl jsem spokojený. Tvoření nám šlo od ruky a pomalu jsem ani nevnímal, že je konec dne a já musel domu. Mrzelo mne, že to skončilo a já se následující týden budu muset vrátit do knihovny. 

Praxe v muzeu : Zkouška bystrosti

Začal druhý den a my jsme se možná i trochu těšili, ovšem nečekali jsme co dnes budeme mít za zajímavou prácičku .......

Dobře přišel jsem dříve než moje spolužačka. Začal jsem zjišťovat co dnes budeme dělat. Paní nadřízená se na mě podívala a s úsměvem si něco mumlala pro sebe. Pak přede mnou otevřela skříňku, kde leželi obří kupy novin. 

A CO MOHLO ASI BÝT ÚKOLEM??

Veškeré noviny ( byli dva druhy) přerovnat dle data a měsíce vydání. Nejdříve jsem si myslel, že to bude jednoduché. Po pár hodinách, kdy nám z toho pomalu hrabalo se ukázalo, že to skoro neubývá. 

Tedy ono to ubývalo jenže, vždy když jsme jednu kupu dorovnali objevila se záhadně nová kupa. 

Poté co jsme dostali pauzu na oběd jsme se šli projít  a přemýšleli jsme nad tím, kolik nás toho stále čeká a jaké to bude. 

Dorazili jsme zpět. Paní nadřízená někomu volala a z jejího telefonátu vyznělo, že někdo z nás bude končit dříve a zanese nějaké encyklopedie na náměstí do galerie moderního umění. 

Byl jsem to já ten šťastlivec. To jsem ještě ani netušil jak mě to zdrží. Hledat na náměstí, které neznám galerii. A ještě k tomu hledat nějakou ředitelku. Největší šok byl asi to, když mě každá navigoval jinam a jak jsem nakonec zjistil galerie má několik vchodu z každé strany jiný. A tak jsme se několik dlouhých minut hledali až jsme se našli. 

PŘEDAT A RYCHLE JÍT PRYČ

{Hotovo}

Praxe v muzeu : První den

Je to krásné místo, obří budova plná artefaktu a také mého nového sídla, kterým se stala knihovna. 

Dobře, aby jsme nějako začalo. Přišli jsme na pracoviště, kde jsme byli seznámeni s pravidly a požární bezpečnosti. Vcelku to začalo zajímavě. Ovšem pokračování už takové nebylo. Když jsme pokračovali s rovnáním knih a potvrzováním kopii výtisků sranda přešla. Uvědomil jsem si, že děláme nezáživnou práci, kterou vlastně ani v nejmenší míře z kamarádkou nechápeme. Nechme to ale tak. Máme zde výbornou kavárnu, kterou vede Honza. Sám si peče veškeré dezerty. 

Okolo jedné hodiny jsme dostali pauzu, kterou jsme ocenili a šli jsme nakoupit dostatek jídla na utišení hladu. 

O půl třetí konec. Super doufám že následující den bude stát za to a že budeme dělat něco, co nám uspokojí naše představy.

Evžen lovec žen.....

Asi trochu překvapení název tohoto článku. Ostatní si asi budou myslet, že se jedná o nějakou romantiku či o nějakého ,, společenského " chlapce co rád přefikne vše na co přijde.

Prostě je pryč 

Začalo to nejspíš asi tak, že nám utekla želva. Postavili jsme jí venkovní ohradu, kde mohla dovádět jak jen chtěla. Poprvé když jsme jí tam měli asi pět hodin bez dozoru vytrvala a našli jsme jí tam. Ovšem, když jsme jí tam dali o víkendu asi na hodinu bez dozoru, tak utekla. Hold čekáme na to až nám pošle pohled z New Yorku, jak se jí tam daří. Ne sranda... 

A co bylo dál??? 

Zůstalo nám akvárium a mne nějaké nápady jak jej využít. V jednom článku jsem psal, že bych chtěl raka. Teď už se to zdálo i více reálné. Akvárium kryté je, prostor také. Nakonec jsem si ale přivezl akvárium od babičky, protože ho neměla nijak poškozené tudíž větší šance, že v mých rukách déle vydrží. 

Zařizujeme

Jedeme... Koupit písek, nějaký ty kameny a tak dále. Vodu jsme museli kvůli obsahu chloru nechat odstát den. S Honzíkem jsme zapojili společnou kreativitu.. Nakonec z toho vzniklo začátečnické leč velmi dobře vypadajíc akvárium. 

Jedu si pro tebe ! 

 Nastal pro mne takový DEN D .. Jeli jsme do Hradce, kde se nachází obchod Sirius, kde mají veškeré potřeby a živočichy na prodej. Bylo zde asi 7 raků.

€ Mramorovaný ( červeno - oranžový) 

€ Floridský ( modrý)

Osobně byla pro mne modrá barva lepší, už jen pro to, že rak mramorovaný se může množit sám od sebe. Hrůza kdyby mi z ničeho nic běhalo v akváriu dalších tucet ráčku. Jasná volba byla modrý ráček, ale jaký ? Jeden má zlomené klepeto. Druhý je sám o sobě takový divný. 

Až pak jsem spatřil 

Došel jsem k akváriu, kde byl jeden ráček s hejnem ryb. Od pohledu to byl takový trouba co měl jedno klepeto větší jak to druhé. Byl zrovna u kraje akvária a stál... Čekal i když já vůbec nevěděl na co. Pro mne osobně to byl takový malý hlupáček s nevinným pohledem. Ano tohle bude můj Evžen, řekl jsem si. A také tak i bylo.. 

 Vítej doma malý Evžene

 Dojeli jsme domů a já byl natěšený jak malé dítko co se těší na Vánoce. 

Vypustili jsme Evžena do jeho nového příbytku, který má jen sám pro sebe.. Prostě má luxus, jídlo až před klepeta dostane, filtr i vodu mu měním. Pořád se na něj dívám a věnuji se mu. No prostě hezká péče. Byl trochu zmatený z neznámého prostředí, tak si našel nejbližší úkryt do kterého se schoval a vyčkával co se  bude dít. Jak jsem ho sledoval, skladoval si před úkryt písek s myšlenkou, že se na protest nejspíš schová a nebude se mnou spolu upracovat. 

On to vzdal 

Asi jsem více vytrvali než on a nakonec jsme překonali hranice. On se odhrabal a pomalu prozkoumával své teritorium, kterému bude pánem. Trošku bylo vidět, že se bál jelikož při každém novém poznatku opět rychlostí blesku zamířil zpět do krytu. Po pár hodinách si už zvykl a asi se nejspíš smířil s tím, že budeme bydlet spolu. Hrdě nyní prochází a stále provádí průzkum každého centimetru svého království...

Má dobrou pózu, bude fotogenický

Hodil jsem mu tam jídlo... Číhá 

Výlet do Drážďan

Začalo to jednoho krásného dne, na hodině angličtiny. Koukali jsme na film a užívali takový klidový režim před koncem školního roku. Do třídy přišly dívky a zeptali se zdali by jsme nechtěli jet na exkurzi do Drážďan. Byl jsem nejspíše jediný kdo měl zájem se této události zúčastnit.

24.5.2016

05:00

Sraz byl na nádraží v Hradci Králové, což by mi ani tolik nevadilo. Jediný zádrhel bylo to, že se to mělo uskutečnit v 5 hodin ráno. Dobře přijel jsem s dostatečnou časovou rezervou. A poohlédl jsem se zdali někoho z daných žáku či učitelů neznám. Všiml jsem si, že jedou moje dvě spolužačky. Žádný ale pozitivní pocit jsem nezaznamenal, jelikož se s nimi stejně nebavím. Jela také paní ředitelka, která se hned po příjezdu dala do řeči. Cesta měla trvat 5 hodin, což mi ani tak nevadilo ( do Paříže jsme jeli autobusem 16 hodin.) Seděl jsem s jednou dívkou, která mi prokázala laskavost a celou cestu držela tichý režim. 

9.50 

Hurá jsme zde, dorazili jsme na místo činu a já byl šťastný, že jsem se dostal z autobusu, který nemá okna... Takže tam bylo na padnutí. No paní ředitelka měla úvodní řeč o plánu celého dne. Poté s námi prošla památky( o kterých si myslela, že nás zajímají), ale asi nejspíš tušila, že jsme zde proto, aby jsme mohli jít nakupovat do obchodního centra. 

11.00

Výborný, dali nám rozchod, takže máme 7 hodin volného pobíhání po Drážďanech. Navštívil jsem snad každý kout tohoto skvostného města. Jenže tato akce mi trvala asi dvě hodiny... Ale co pak ?? 

Mám další čtyři hodiny a netuším co dělat. Co přejít přes most na druhou stranu Drážďan a v klidu si číst knížku. Jo, byl to dobrý nápad.Odpočinkový po nachozených kilometrech. Co se týče obchodních center. Byli nepřehledný, ale věřím, že si každý jedinec mohl najít obchod, kde našel to co hledal. Já přivážel hromadu suvenýru ( především ty co se dají jíst či vypít) a byl jsem spokojený. 

21:45

 Jsme zpět v Hradci Králové, cestou zpět jsem seděl vedle kluka, který mi přišel trochu mimo realitu. Ale při troše spánku se to dalo přežit.