Fascinující Oceán

Plaval jsem v tom Oceánu rovným směrem.

Tedy vlastně ani netuším kam jsem plaval.

Kamkoliv jsem se podíval byla nekonečná voda.

Vlny si se mnou hráli jako vítr s lístkem. 

Začínal západ a já jen sledoval zacházející slunce s obavou, že v noci se zde probouzí nevídaný predátoři. 

Je to divný ale možná i tohle je jeden ze snů, které by jsem rád uskutečnil. Ten se se mi mísí se strachem, z hluboké vody, kdy člověk nevidí ani jedním směrem. Je kolem vás tma a jste v moři na kterým se zvedají vlny a míjí vás. 
Poprvé jsem tento divný pocit zažil minulý rok na letní dovolené v Itálii. Lenka( moje kamarádka) mě upozornila na večerní přívaly medúz. V ten večer jsem na tu pláž šel. Posadil jsem se na okraj pláže a nohy mi oplachovala sebemenší vlnka, která zrovna připlouvala. Napadlo mě: Jaké to je? V hloubce Oceánu. Musí se tam dít neuvěřitelné věcí o kterých nemáme ani tušení. Přepadl mne strach a zároveň pocit poznávání. Jen tak se potopit a vidět mořské živočichy na jejich domácí půdě. Objevovat to kouzlo, který mnohým uniká.