Byl jsem tam já a vrchní číšník Míra. Začalo to v klidu já se staral o pití a Míra o jídlo.
Blížila se první hodina odpolední a co se nestalo. Stůl u okna číslo 3 obsadil nečekaný host.
Byl vysoký. Bez vlasů. Ale hned jsem věděl o koho se jedna. Byl to výborný kuchař Ondřej Slanina.
Na jednu stránku se člověk neuvěřitelně těší. Ale na druhou stránku co když se nějako shodím ? Před takovým kalibrem jako je on? Tuhle myšlenku jsem měl v hlavě po celou tu dobu co tam byl.
Klepal jsem se jak malý ratlík Ale nakonec jsem k němu šel já. Nabídl jsem jemu i jeho ženě jídelní lístek.
Dostal jsem od něj následnou otázku co je to Pavlišovský řízek. Jeho žena ho mírně po kárala ale i tak chtěl vědět co to je. Vysvětlil jsem mu to ale nakonec i přes mojí detailní snahu si to nedal. Trochu zklamalo. Odešel jsem od jeho stolu. A zase jsem se klepal. Byl tam asi hodinu a půl. V hlavě mi bliklo, že už taková příležitost nebude. A tak když odcházeli sebral sem odvahu a začal jsem s ním konverzovat :
Pane Slanina, silně Vás i Vaší kulinářskou práci obdivuji.
Před pár měsíci jste pro můj blog dělal rozhovor.
Myslíte že by jsem Vás mohl poprosit o společnou fotku?
Na jeho tváři se objevil úsměv a řekl že s radostí. Vyšli jsme před Beránek, kde nás jeho žena vyfotila.
Byl to úžasný zážitek. Na to se prostě nezapomíná !
Žádné komentáře:
Okomentovat