Je to těžké. Okolo mne hromada kluků, ale k žádnému není takový cit, co by jsem si přál.
Ale proč? Často jsem nad touto otázkou bádal. Proč někde nezačít znovu.
Vysvětlení se mi podalo po dlouhé době. A že mi to dalo práce...
První krásny vztah.. Asi na to všichni vzpomínáte... Jsou tam pořád úryvky všeho možného. Pořád to krouží hlavou a i když máte někoho nového.. Pořád v tom srdci je ten jeden člověk.
Tedy já to alespoň tak mám. Mám pořád v srdci Jirku. I přes to všechno co mi udělal.... Ho pořád miluji. Pořád je to to moje Trdlo s velkým ,,T" na začátku. Už jsem si s ním nepsal měsíc a půl. Jsou to muka. Být bez něj. Pořád v tom životu něco chybí. A když se nad tím zamyslím... Kde jsem udělal tu chybu že už spolu nejsme? Hromada lidí, co zná Jirku mi stále říká, že chyba není na mé straně jenže co ? Já tu chybu pořád cítím. Neustále, když vidím jeho fotku... Když vidím že je online. Pořád mě to táhne. NAPIŠ MU!
Ale upřímně bojím se mu napsat, protože vím, že pro něj jsem už jen člověk z minulosti co pro něj v současném životě nemá žádnou cenu ať jsem pro něj dělal vše co se dalo... Je mu to jedno.
Bohužel možná bohudík. Sám nevím v hlavě si to neumím srovnat. Mému životu teď vládne úplně jiný orgán než mozek. A to je zmetek. To Vám všem povídám na rovinu. Ta věc co mám v hrudi mi působí v životě obří zmatek. Nejdřív mě říká že ho musím dostat zpět ale zároveň si pak vzpomenu jak mi ublížil a moje pocity jsou na nule.
Proto se Vás ptám..... má to cenu ?
Žádné komentáře:
Okomentovat