Dnešní článek bude zaměřen nejvíce na Eiffelovu věž.
Když jí člověk vidí na obrázku, je to malá věž.
Ale ta mrcha je ve skutečnosti větší jak já což je pro mne silně depresivní..
Líbí se mi tu, jak si tu lidé váží památek. Jsou střeženy úplně jiným systémem než v ČR.
Jsem člověk který moc do výšek nemusí, ale řekl jsem si, že když už tu jsem tak to i za cenu poblitých schodů risknu.
Když pomalu stoupáme do schodů s Davidem a já sleduji čím dál menší lidi pod sebou, tak jen doufám že ta věžička má nějaké lepší ukotvení. V druhém patře už je celkově fajn výhled. Lidi se začínají měnit v hobity.
Bylo nám dopřáno i jasné počasí. Ten výhled stál za to. Do třetího patra jsme se po krátké a skoro bezvýsledné domluvě rozhodli, že pojedeme výtahem.
Pomalu stoupáme a když nás vysadili nahoře, pamatuji citaci Davida:
,,ŽE JSEM SE NA TO NEVYSRAL"
Jenom ta představa, jak velkou věc dokáží lidé postavit se mi zdá nemožná. Silně toto všechno obdivuji .
Při cestě dolů jsme si z Davidem docela solidně prošli celé první patro než jsme našli něco jako východ.
Po sestupu čekáme na Karlose pod věží, moje myšlenka vedla tam, že někde klátí svojí ,,přítelkyni " .. :)
Okolo druhé hodiny jsme dorazili k oblouku míru, který byl jako každá památka v rekonstrukci.
HA TENTO DEN JE NESKUTEČNÉ DLOUHÝ A VŠE NEBUDU VYPISOVAT TADY, PROTOŽE BY VÁS TO PŘESTALO BAVIT TAK ZASE PŘÍŠTĚ ;)
Žádné komentáře:
Okomentovat