Tušil jsem, že z 36 lidí přijde jen opravdové minimum, tak jsem navrhl (aby se proplatil nájem a bylo nás dost), že si každý může přizvat kamaráda, přítelkyni či přítele. Já jsem si sebou vzal Jiříka, kterému se tam vůbec nechtělo, ale nakonec jsem jej přemluvil a šli jsme tam spolu. Byl jsem rád, že vidím po dlouhé době lidi, které jsem od základky neviděl. A také lidi které vídám častěji. Sešlo se nás tam cca 15 i tak myslím že jsme si to všichni užili. Teda až na Jiříka, který upřednostnil hraní na mobilu. Já děkuji lidem, který si ho všímali a věnovali mu pozornost. Po desáté hodině jsem si tak nějak začal všímat, že Jiříkovi by se nejraději šlo už domů, tak jsem se mu ve svém více opilém stavu přizpůsobil a šli jsme vesele směr Hořenice k mému otci kde jsme měli spát. Cesta byla dlouhá a doprovázet mě v mém stavu... Jiříku, vůbec ti nezávidím.
Prošli jsme se krásnou částí města.. Okolo Ostrova, kde jsme se byli podívat na již bývalí most a nakonec velké překvapení z ježka, který se mnou nenavazoval komunikaci. Největší asi fail přišel když jsme přišli domů, šli jsme si lehnout a Jiřík dostal alergickou reakci na péřovou deku a polštář. Chudáček mi tam pšíkal. Bylo mě ho líto, tak jsem i přes svojí únavu zůstal s Jiříkem vzhůru a byl jsem mu na blízku.
Brzo ráno jsme se vydali na snídaní směr Tesco kde jsme zakousli čerstvé pečivo a já si dal růžové donuty.
Následovala cesta směr nádraží, kde jsem byl Jiříka doprovodit a pak jsem zůstal v Jaroměři.
Veselým krokem jsem šel směr ZŠ Ostrov, kde jsem pomáhal Pavlovi stěhovat kabinet.
Domů jsem si odnesl krásné věci v podobě nového trika, kraťasů, fotbalového dresu pro synovce a velké samolepky. Pavel byl tak hodný že nás za pomoc a spolupráci pozval na oběd.
Jo vcelku fajn den. Já moc děkuji třídě, že jsme byli schopný se sejít, že jsme si to i užili... A děkuji především Jiříkovi že toto všechno byl schopný strpět. Jsi moje zlato.
Žádné komentáře:
Okomentovat