Z mých slov mohu říct, že se můj a Jiříkův vztah rychle změnil během pár dnů. Bylo to po té co jsem se dozvěděl, že při maturitním večírku si trochu povyrazil a měl lehké zápletky se svojí spolužačkou.
Když jsem se to dozvěděl, popadl mě veliký vztek a úzkost. Měl jsem chuť křičet na všechny a všechno.Vše co mi skončilo pod rukama bylo destruktivně zničeno, včetně mých kloubku na levé ruce.
Když jsem mu pak volal a chtěl vysvětlení, nevěděl jsem co říct první. Nevěděl jsem zdali mu můžu ještě věřit nebo ne. Když jsem se na Jiříka z prominutím rozkřičel a vylil si vztek (což mě do teď mrzí) tak jsem mu chtěl zavolat znovu a promluvit si v klidu. Po několika minutovém rozhovoru jsem se dozvěděl jak to bylo. Musím sám uznat že (NE)přítel alkohol dokáže udělat zle a dokáže ovlivnit lidi. Jiřík se svojí spolužačkou něco drobně většího měl. Ale dobře. Esi je to tak, jak povídá. Celkově za to nemohl a já jsem mu schopný odpustit. Jsem s Jiříkem už 4 měsíce a věřím v to, že čím více toho překousneme, tím více toho do budoucna vydržíme. Sám věřím že pro mne bude nyní těžké znova k Jiříkovi navázat tu starou dobrou důvěru, kterou jsem k němu cítil a měl. Pořád je tam ta obava, že by mi byl schopný tuto věc znova udělat a nebo že mi bude lhát. Já si vážím toho, že mi to Jiřík přiznal ač tedy až po třech týdnech..
Jiřínku, já ti věřit chci a nemysli si, že ne. Ale potřebuji k tomu tebe. Tvou osobnost, která mi má dodávat pocit jistoty a bezpečí při tvé přítomnosti i mimo ní. Tak doufám, že mě víckrát nezklameš a nebudeš mi lhát.
Myslím, že jsi si svůj trest, za to co jsi udělal odčinil a uvědomil sis jak mě to ranilo u srdíčka mého. Nepočítej, že ti budu věřit hned nebo že nebudu pochybovat ... To já budu a asi hodně.. Ale chce to čas. Sám víš že se důvěra neudělá ze dne na den. MOC TĚ MILUJI A ODPOUŠTÍM TI TVOU OMYLNOU NEVĚRU, KTEROU JSI MĚL ZE SVOJÍ SPOLUŽAČKOU POD VLIVEM ALKOHOLU. HLAVNĚ SI NA TO PRO PŘÍŠTĚ DÁVEJ POZOR.
Ještě zde předkládám Jiříkovo krásné přiznání k činu který udělal. Kdo by mu po takovém textu neodpustil že??
Pozdě, ale přece, chtěl bych se veřejně ještě jednou omluvit mému příteli a životní lásce Míšovi.
Chtěl bych se omluvit za to, co se stalo na maturitním večírku, za to,
že jsem se nechal trochu "přiotrávit" alkoholem a s pomocí jeho vlivu jsem provedl něco, co je těžce opustitelné. Promiň, že jsem tě podvedl, natož s holkou, byl to i pro mě dost hnusný zážitek a už to samo o sobě mě potrestalo. Ale děkuji, že jsi mi odpustil. Tvé srdce je na pravém místě a já se mám ještě co učit. Děkuji za to, že jsi se mnou a že tě mám po boku. Miluji tě nejvíc na světě. :*
Žádné komentáře:
Okomentovat