Po těchto třech měsících plných lásky, občasných neshodu mohu říct, že s Jiříkem na sobě nalézáme drobné chybičky, které se snažíme řešit. Je to asi správná cesta a já jsem rád že se dokážeme tolerovat a navzájem si říci co nám na tom druhém vadí. Jiřík je úžasný kluk, za nic nikdy by jsem ho nedokázal vyměnit. A miluji ho neskutečně moc. Vím, že jsme se tento měsíc moc neviděli a tím vznikali také naše hádky. Je to těžké nebýt s tebou tak dlouho. Takový šílený absťák. Bez miláčka. Dokazuje mě to jen to, že už bez tebe nedovedu a nechci být. Když nyní tento článek píšu tak přemýšlím nad tím, jak naše výročí oslavíme. Jak to všechno bude probíhat. Přemýšlím také nad dárečkem, kterým utěším jeho velké a lásky plné srdíčko.
Ale hold musí se nechat překvapit co mi v hlavičce vykvete za nápad. Nejhezčí na tom je to, že po třech měsících toho cítím k Jiříkovi více, jak k Járovi po pěti měsících. Je to asi tím, že spolu trávíme více času. Máme více zážitků, více společných věci. Známe a máme dobré vztahy v obou rodinách. Prostě bomba. Já si osobně stěžovat na svého Trdlíka nemůžu. A ani nesmím nebo to od něj schytám.
Jiříku, je to o měsíc více, ale i tak ti moc děkuji, že jsi schopný se mnou vydržet mé nálady, mé chovaní. Jsi perfektní človíček do života, kterého si snad vůbec nezasloužím. Jsi sluníčko mého dne.
Žádné komentáře:
Okomentovat