úterý 4. července 2017

Nová práce ( NEW JOB)

NIKDY NECHCI DO KUCHYNĚ JÁ JSEM ČÍŠNÍK!

Tak tuto větu jsem vypustil poté, kdy jsem  se dostal do kuchyně pod vedení kuchaře V. Vaníčka. Přijdu tam první den a byl tam starší muž, když jsem přišel do kuchyně s tím, že tam s ním nejspíš nějakou chvíli zůstanu ani se neotočil, věnoval se naplno své práci, když dodělal, to co zrovna vytvářel na kuchyňském pultu, otočil se ke mě. Měl mírně zamračenou tvář ovšem jeho hlas zněl příjemně. Rovnou jsme si potykaly spolu. Což mě překvapilo.... 

Po pár pracovních dnech, kdy jsem s ním byl naprosto spokojený.... On mi začal vykládat historky, z předchozího dění. PANE TEN CHLAP JE DOBRODRUH ALE NAPROSTO A DOSLOVA A DO PÍSMENE, MÁM V NĚM OBDIV !

Naše společné dny v kuchyni plynuli jako voda a pomalu mi předával zkušenosti, kterých měl nesčetné množství. Ano jsem vyučený kuchař - číšník ale to jak se správně loupou brambory, cibule a česnek mě naučil on. Nakonec jsem zjistil, že se ten kýbl dá naloupat za 
3 minut místo 10 minut.

On mi ukázal to kouzlo kuchyně, to že to není jen o spěchu ale především o tom, co si člověk vlastně myslí. Jeho triky a veškeré bohaté zkušenosti mne přiměli k tomu, abych v kuchyni, kterou jsem do dnešního dne nenáviděl, zůstal. 

Má své osobní kouzlo, ulovil rejnoka i žraloka, v kuchyni nemluví moc  česky, protože umí hromadu cizích jazyků, takže mohu říct, že se chodím do práce učit vařit a zároveň se přiučím cizímu jazyku. 

Když mi řekl, že má v těle 78 zlomených kostí, nechtělo se mi věřit. Ovšem čim více jsem jeho a jeho divoký život poznával, začal jsem si uvědomovat, že to číslo, jeho karambolům odpovídá, protože je to šílenec, co si umí svůj život užívat naplno.

A proto si ho také tak moc vážím, protože on umí z ničeho udělat něco. A hlavně to je člověk, který vás dokáže inspirovat k vyšším cílům . Nezná hranice. Rád zkouší nové věci. A to je to co se mi líbí.

ON V ŽIVOTĚ NEZNÁ SLOVO BRZDA NEBO NEJDE TO  A VŽDY JEDE PLNOU RYCHLOSTÍ VPŘED A DOKÁŽE VÁM, ŽE TO ZA JAKÝCHKOLIV OKOLNOSTI JDE, JEN ČLOVĚK MUSÍ CHTÍT! 

Můj osobní pocit je takový, že už netoužím poznat p. Pohlreicha, ale spíše se naučit novým věcem od tohoto KUCHAŘE.  

Pan Božský ( Mr.Big)

Zajímavý název PAN BOŽSKÝ. Co mne k tomu ovšem inspirovalo? Přirovnal bych to k seriálu SEX VE MĚSTĚ. A proč? Protože se snažím dosáhnout nemožného, chci dostat jen jednoho chlapce, který pro mne neskutečně moc znamená a věřím, že on o tom ví. Náš vztah byl od začátku komplikovaný. 

Ovšem moje věc, že u mne nikdy nic nekončí špatně. Začali jsme se spolu vídat a mnohem více bavit. Věřím svému srdíčku, že tento chlapec, který mi dokázal dát vše a hlavně dělal pro mě vše se 100%, se svojí tolerancí je ten pravý. Už 2x mne probudil a stál nebo seděl nade mnou. Na rovinu, byli to ty nejúžasnější chvíle v mém životě. Opět ho vidět jako mého partnera. Bojím se dělat první kroky, protože ho nechci odradit. Ale věřte tomu, že kdybych mohl, tak ho chytnu za ruku, přitáhnu si ho k tělu a budu ho líbat do nekonečných chvil. 

V našem předchozím vztahu jsem se nechoval úplně nejlépe a vím o tom ! Vím, že by si zasloužil mnohem víc, než jsem mu mohl já dát. Ale nyní a aktuálně na tomto místě mohu říct, že bych vše změnil, aby on byl šťastný. Protože můj PAN BOŽSKÝ mi stojí za každou bolest v mém životě.

Nechci ho ztratit. Ale čekám, že první krok, který by vedl ke šťastnému návratu udělá ON. Já na to odvahu nemám i když bych rád chtěl. 

Božská láska u srdíčka bolí neskutečně moc. Ale stojí za to bojovat, protože, už jen ten jeho svůdný pohled a krásná očka..

PRO TROCHU LÁSKY ŠEL BYCH SVĚTA KRAJ 

Lady my new kitty

Samota doma velmi tížila. Přemýšlel jsem jak tomu předejít,  až jsem se jednoho dne rozhodl, proč si nepořídit malé kotě, které by mi,  do života nepřineslo trochu toho uvolnění a zároveň zodpovědnosti, která mi začínala tolik chybět. Bylo to rozhodnutí, které dlouhou chvíli trvalo, ale když jsem dostal nabídku, dostat malé kotě, rozhodl jsem se. Během několik dnů jsem si jej přijel vybral. Byla to malá a nádherná stvoření. Ale žádné nechtělo ke mne přijít. Jenom jedna malá kočička, která na mě koukala a zároveň se mě bála se mi neskutečně moc zalíbila. Měla fascinující bíle tlapky a zbytek tělíčka měla černé. Kdybych to měl brát do detailů, měla luxusní bílé bříško a jeden krásný a nepravidelný tvar okolo čumáčku. Řekl jsem si, TA JE MOJE!  Sice byli s odchytem problémy, ale když mi známá napsala, že už ho má neodolal jsem a vzal jsem si jí. Po předchozí zkušenosti, jsem si uvědomil, že nechci jen tak nějakou kočičku. Já z ní vychovám dámu. A od toho se odvíjí i její jméno. Ano, můj přírůstek do rodiny se jmenuje LADY.. 

Ten chlap si mě poprvé přivedl domů 

Hele mě je jedno, že je to tvoje postel, líbí se mi tady !

U tatínka, to se spinká ..........

Ranní rozcvička, jo to zvládám! 

středa 3. května 2017

Přiznání

ČLOVĚK SI SVÉ CHYBY A CITY K ČLOVĚKU UVĚDOMÍ, AŽ KDYŽ JEJ ZTRATÍ ....

Je tomu tak i v mém případě. Ztratil jsem svého Honzíka. Sám mi řekl, že si neumím přiznat chybu a většinou jsem napsal chyby všech svých ex. Ano má pravdu a já si jí přiznám. Udělal jsem spoustu chyb ze své strany. Často jsem se k němu nechoval tak jak jsem měl a sám vím, že on měl o vztahu jiné představy a já mu je svým jednáním zhatil. 

Neuměl jsem si vážit jeho skvostného chovaní. Toho, že mě vzal k sobě a přijali mne do rodiny. Už to byl od něj naprosto epický krok, který on ze své strany udělal. Dal mi vše, co jsem potřeboval a po čem jsem toužil. Bohužel já ze své strany nedbal na jeho potřeby a přání a často se musel přizpůsobit mému taktu. Což nebylo vůbec správné. Až nyní si uvědomuji, každý svůj čin a každý svůj špatný krok, který jsem podnikl. On mi dal veškerou svou lásku. Nesčetně moc věcí mi odpustil, za což ho nesmírně obdivuji. Na jeho věk dokázal nevídané věci a činy. Je to nesmírně tolerantní kluk a já si toho neuměl vážit. 

Pamatuji na každý jeho úsměv, na jeho neuvěřitelnou střelenost, kterou ač jsem občas nedokázal pochopit tak mi tím jen dokázal, že on je ten originální člověk. A to on doopravdy je. On není normální kluk. On je anděl s lidskou tváři a sametovým dotekem. Vždy se snažil mi splnit vše, co mi na očkách viděl. Měl neuvěřitelnou toleranci k mým špatným vlastnostem.

Z mé strany byl problém, že jsem ho chtěl pro sebe a neuměl jsem tolerovat to, že i on potřebuje svůj osobní prostor pro své kamarádky či své zájmy. Udělal jsem mnoho chyb. A dal jsem mu velké množství důvodů, proč by se mnou neměl byt.

 Teď svých chyb lituji, lituji špatných rozhodnutí a činů, které z mé strany byli provedeny. On si moje chovaní nezasloužil. Mám rád jeho pozitivní přístup ke všemu co děla a i když jsme byli naprosto rozdílný, tak jsme měli určitou spojitost, která nás činila šťastnými. 

Pořád mi na něm jako na chlapci záleží. On je božský kluk každou částí svého těla i sebemenším gestem. 

Díky němu jsem pomalu začal chápat smysl života a toho, že musím mít rád sám sebe. Naučil mne hromadu věcí. Vnímat svět a okolí jinak než je myšleno. Vím a mohu potvrdit, že jsem se z velké části stal dobrým člověkem díky jeho přístupu. Ukázal mi, že spousta věcí lze řešit jinak. S klidem a pohodou... 

Dal a udělal bych znovu všechno, aby mi odpustil a dal mi šanci být znovu jeho polovičkou. 

Když jsem jednou o něm řekl, že je PAN BOŽSKÝ myslel jsem to smrtelně vážně a za tímto verdiktem si stojím do dnešního dne. 

úterý 18. dubna 2017

Nějako nám to (ne)klape

Občas to tak ve vztahu bývá. Že se všechno nedaří dle představ. I já to mnohokrát zažil a zažívám to bohužel i v nynější době. 


S Honzíkem vedeme poměrně tichou domácnost. Už jen vzpomínám na ty krásné chvíle, kdy zamnou přišel do pokoje... Povalil mě na postel a dokázal se se mnou nespočetně dlouho mazlit. Chybí mi ty chvíle, kdy zamnou přišel a jen tak mi řekl že mi to sluší nebo mě miluje. 

Netuším čím nebo proč to je? Chápu, že spolu trávíme velké množství času, ale to by mu nemělo bránit, aby se mi věnoval nebo mi alespoň občas nějakým stylem ukázal, že mu na mě záleží. Ocenil bych to a moc. Co bych dal za to vrátit náš vztah o rok dozadu a zažít si to krásné znovu. 

Jedním z problému je to, že spolu neumíme komunikovat. Honzík neumí přijmout můj názor, aniž by se neurazil či to hned nebral jako útok. Často vyznává jen svojí pravdu a musí být podle něj...

Vztah je o soužití dvou lidí. O vzájemné toleranci a kompromisech. Který musí dělat oba. Máme ve vztahu velké nedostatky na které se neustále snažím hledat nějaká řešení. 

Chci se ráno probudit, smát se... Vidět ho a laškovat s ním. Nechci žít stereotypem. Miluji ho každou částí svého těla. Jenže mu do duše nevidím. Nevím, co si on myslí. K čemu by se rád vyjádřil, ale neřekne to.  Jak tuto situaci řešit...

Je to jen takové období nebo to bude jeho trvalé chovaní. Největší otázka na kterou bych i já rád dostal odpověď. Rád bych prožíval vztah tak jako dřív. Rád bych viděl jeho každodenní úsměv a jeho radost ze života. 

Jak to bude dál ukáže nejspíš čas. Snad oba chytneme rozum do hrsti a najdeme společné řešení... 


Snad... 

Písemná zkouška z jazyka mateřského

Krásné datum 11 dubna se proměnilo na nehezký zážitek a proč? Protože začínám maturitu... Začíná se u nás slohovou prací, která dle mého názoru patří mezi nejjednodušší zkoušky, které mne mohou potkat. Mohl jsem se mýlit? Mohl! Psaní je samo o sobě jednoduché. Kámen úrazu přichází ale v momentu, kdy si třeba vylosujeme špatné téma, které nám přímo nesedne. 

V den, kdy jsem měl psát jsem byl bez stresu. Spal jsem u strejdy v Hradci takže jsem měl o zábavu postaráno a upřímně jsem se dosti uvolnil. Přijel jsem ke škole a viděl jsem hloučky lidí, které popadal už mírný nepokoj. Sešli jsme se školy a šli dovnitř. 

Zkontroloval jsem si učebnu, kde mám trávit tento poetický čas.
205! To je to moje osudové číslo. Přišel jsem k učebně a čekal, až přijde dozor, který nás má hlídat a pustí nás dovnitř. Byl jsem ale rád, že budu ve třídě se svými vrstevníky. 

Dostal jsem zadání a mohl si vybrat téma... Říkám si co to tam zase jenom dali. Nakonec jsem si vybral rozvahu, ke které mohu i bez jakékoliv nauky něco napsat. Měli jsme mít 90 minut, ale já nezklamal. Během půl hodiny jsem úspěšně s pocitem spokojenosti opouštěl učebnu. 

Teď už jen chybí výsledky. Jde o to zdali se mám bát či ne. Netuším co mám čekat. Jaký kantor dostane a zároveň, jakým stylem jí bude hodnotit. 

Nechme se překvapit. Já drobný nerv už mám. Ovšem jak to se mnou plánuje osud.. To si musím počkat. 


pondělí 20. února 2017

Milénium Šišky: Nový host do domu

Jednoho dne to muselo přijít. Museli poslat někoho, kdo by mě zkrotil a ukázal mi, že nejsem jediná kočičí slečna v tomto domě. V mé pubertě, kdy jsem si myslela, že jsem cool a vše se bude řídit podle mě, mi sem přivedli jednoho tvora. Bylo to takové malé černé klubíčko, které pořád mňoukalo a žádalo si o pozornost. Uvědomila jsem si, že už to nebude tak jako dřív. Nu budu asi muset žárlit nebo já nevím. Ona byla malá a taková hloupá, měla divné pohyby. A začali jí říkat Mikša. V jejím raném dětství jsme byli velký kamarádi. Ano, zvykla jsem si na ní a brala jsem jí vlastně jako svojí mladší sestru. Tedy spíš jsem jí posílala dělat věci za sebe abych z toho neměla problémy ale to nikomu neříkejte. Pamatuji na ty časy, kdy jsme se spolu usadili na nějaká ten nóbl plac v domě a sledovali okolní dění. To už je všechno bohužel  pryč. Dnes je to vyspělá kočka, která je občas hyperaktivní a hlavně na mě často doráží. Neskutečně moc žárlí. Takže mazlení s nájemníky je pro mě výjimečná záležitost. Občas se cítím utlačována, že si hromadu prostoru v domě přivlastnila ona. Ale je mi to v celku buřt, protože já jsem zde pořád ta královna, která vládne eleganci, ladnému pohybu a gentlemanskému chování ( když nepočítám, že si lížu intimní partie). Teď tedy máme spolu rozložená válečná území a jediný moment, kdy spolu vycházíme je ten, kdy se sejdeme u misky jídla. 
Tohle je ta moje nová ségra

Dělá že spí ale je to ďábel 

Nevinné oči jí nepomohou.. Snad tedy.. 

Teď už se rozloučíme. Tak zase příště pac a pusu posílá Šiška 🐈🐈🐈

sobota 18. února 2017

Milénium Šišky: Mlátí se mnou puberta

Můj pubertální věk byl velmi divoký. Byla jsem paní domu a věděla jsem že si všechno mohu dovolit. Už jsem nevykonávala potřebu pod stůl v jídelně což byl velký krok. Ostatně můj vzhled doma často pomlouvali. Jelikož moje nožičky byli větší a tělo zůstalo hubené ( to z toho důvodu, že jsem si držela dobou linii) se mi smáli. Prý jsem byla taková vytahaná a nejednou jsem slyšela, že jsem ošklivá. Nemohu říct, že by mě to nějako trápilo, ale zároveň nemám ráda pomluvy. A věřte, že zdali to o mě někdo ještě prohlásí, tak mu udělám loužičku do bot. V tomto krásném věku jsem byla hodně divoká, nejspíš za to mohlo moje venkovské plémě. Všude jsem skákala a myslela, že svět patří mě. Každý mi dával svou pozornost a lásku. Užívala jsem si to naplno, že jsem v tomto domě kočka číslo 1. 

Jenže to jsem netušila co ještě nastane.... A o tom Vám řeknu příště. 

Teď už se rozloučíme. Tak zase příště pac a pusu posílá Šiška 🐈🐈🐈

Milénium Šišky: Moji nájemníci

Je krásný večer a já si tu ležím u notebooku a sepisuji své krásné momenty ze svého kočičího života. Můj život je bohatý, protože jsem toho spoustu zažila a setkala se s zajímavými lidmi. Tento článek budu věnovat svým nájemníkům, který u mě bydlí. 


  1. Tatínek: Je to hodný kluk, který má šílené nápady a občas se chová jako malé koťátko. Dává mi hromadu přezdívek třeba Major Žiži, Žižoure a tak dále. Často se směje a má rád srandu. Jeden z důvodů proč ho mám ráda je ten, že mi dává jídlo a to umím ocenit. 
  2. Maminka: To je opravdu kočičí maminka. Svojí lásku nám dává od srdíčka v každém svém doteku i slovu. Je něžná a její skvostný hlas navozuje pozitivní atmosféru ke všem. 
  3. Nikolka: Je to taková moje sestra, bydlí v prvním patře a jak jsem dříve psala, snažila jsem se k ní dobývat. Často má u sebe knihy a ráda se učí. Nevím sice co to je ale nejspíš jí to baví.
  4. Honzík: Je to chlapec ve vývoji. Má mě moc rád a říká mi, že jsem jeho kočička. To neskutečně moc potěší. Je to takový mazlík maminky ale zároveň se o mě krásně stará a věnuje mi svojí láskyplnou packu.
Tak toto jsou moji lidský nájemníci. Tvoříme spolu velkou kočičí rodinu, kde jsem ale velký šéf já. 


Pokus o selfie s nepřímým pohledem. 


Teď už se rozloučíme. Tak zase příště pac a pusu posílá Šiška 🐈🐈🐈




Milénium Šišky: Můj nový domov

Přinesli mě k sobě domů a já byla neskutečné zmatená. Proč tu jsem a proč tu vůbec není moje maminka? Když mě ale dali dobrý pokrm a starali se o mě, zjistila jsem, že to tu nebude zas tak špatné jak to vypadalo. Sice jsem pořád přemýšlela nad svou původní rodinou ale věděla jsem, že už je nejspíš neuvidím. Nový domov byl velký. Spousta prostoru k prozkoumání a objevení nových věcí. To mě jako malé kotě neskutečně moc lákalo. Nejraději jsem měla kuchyň. Vždy se tam našlo něco, co potěšilo mé vysoce stavěné buňky. Pak tu byl velký obývací pokoj, kde jsem mohla najít hromadu úkrytů. A hlavně jsem mohla všude šmejdit. Měla jsem také svůj zlozvyk se kterým bych se moc ani nechlubila. Často jsem vykonávala svou potřebu pod jídelní stůl. Ano to bylo to místo, kde jsem v klidu počkala na vhodnou situaci, až zde budu sama... No a pak to šlo samo. Nyní už to ale nedělám jelikož mám vlastní toaletu, kde mi nájemníci mění podestýlku. Když jsem byla malá byl tu takový problém. Jeden z nájemníků bydlel nahoře a já jsem se tam nemohla dostat. Měla jsem nového nepřítele, kterému všichni říkali schody. Byli větší jak já a vůbec jsem netušila, jaké vhodné pohyby mám dělat, abych se dostala nahoru. No a když už jsem se konečně někam vyšplhala tak nastal další problém. Jak se mám dostat dolů? Mnoho otázek ještě jsem ještě měla ve své hlavičce a hledala jsem na ně odpovědi. Třeba to, kam všichni chodí ráno a já jsem doma sama. Nebo co se děje v koupelně za dveřmi, když je zavřou. 

Určitě se k tomu ještě dostaneme to se nebojte ale vše má svůj vhodný čas. 



Teď už se rozloučíme. Tak zase příště pac a pusu posílá Šiška 🐈🐈🐈

Milénium Šišky: Seznámení

Takže já vás zdravím mojí drazí fanoušci. Jmenuji se Šiška a je mi 10 let. Co se týče mého původu... Nechci se vám tím chlubit... Ale když už se mám nějako představit. Moji nájemníci( takové ty osoby co bydlí v mém domě) mě našli jako malé koťátko na kompostu. Jelikož jsem jako malá měla neuvěřitelně roztomilé očička a byla jsem taková nevinná... Vzali si mě k sobě a já najedou měla domov. Věřím, že kdyby mě tam nechali na pospas osudu, zřejmě bych nepřežila. 
Co se týče stravování jsem neskutečně vybíravá. Šunku beru jen nejvyšší jakost a nějaké humusy bez masa... To ani do tlamičky nestrčím. Teď už jsem postarší dáma, co si nechá hromadu věcí ujít a mám ráda svůj osobní klid. Když to hodně přeženu mohu se nazvat dívčím gentlemanem. Takže jsem taková gentlewoman. Většinou se straním společnosti a užívám si někde svůj osobní klid. Občas mám i já svoje dny jako každá žena či kočka. To mi pak rupne v mé malé hlavičce a lítám všude kde to jen jde.  Není nad to lehnout si a spát.. Zlatý kočičí život řekla bych.
No a na svá skoro stará kolena jsem si řekla, že bych si zařídila rubriku v blogu mého nájemníka. Toužím po tom mít své fanoušky. 


Nejsem naštvaná ale musím se tvářit trochu vážně. 
Teď už se rozloučíme. Tak zase příště pac a pusu posílá Šiška 🐈🐈🐈


neděle 29. ledna 2017

Pár společných fotek a úvodní video


Zdravím, nahoře můžete vidět úvodní video do tohoto článku. Našli jste v něm můj dobrý pokus o angličtinu. Za kvalitu se omlouvám, je to natočeno z mobilu. V tomto článku moc čtení nebude. Spíše se podíváme na pár hezkých fotek s mojí drahou polovičkou. 


Doufám, že z nich budete mít stejně velkou radost jako já 💓















sobota 21. ledna 2017

Už tu nemáš být

Už tu nemáš být 

Už tu nemáš být, můžeš jen o tom co bylo snít. Nezajímá mě tvůj názor, jsi štiplavý jak zázvor. Padej a jdi! Odejdi z mého života. Hlavně se hni! Zapomínám na tu dobu krásnou, už v tom ale nevidím myšlenku jasnou. Já k tobě cit už ztratil. Sám dobře víš, že jsi svojí láskou zradil. Tvůj pláč je pro mě nic. Nepřibližuj se ke mě už nikdy víc. Jdi cestou neznámou, tam kam máš jít, doufám, že už dlouho zplodina jako ty nebude žít. 

- Michal Stodůlka 21.1.2017 



Ztrácím

Ztrácím 

Ztrácím se v úpatí hor. Kdo mi řekne, kam vede tento bor. Nevidím na cestu, nevidím nic. Je těžké dýchat z plných plic. Řekněte mi co po mě chcete víc. Křičím do neznáma svůj názor, ovšem vidím. že ty jsi jenom můj dozor. Prokletý básník já toužil být, avšak zapomněl jsem jaké je to o lásce snít. Už mě nezajímá zdali jsem zdráv, hlavě že ty dokážeš být veselý a neustále si s mojí slabostí hrát. Proto odcházím s duší svou plynu, nezapomeň ale, že už tvou náruč neovinu. 

- Michal Stodůlka 21.1.2017



Odpočinkový den v Hradci

Občas je potřeba vyjít ze stereotypního koloběhu klasického života a jen tak vypnout a vypadnout. Ráno jsem odvezl Honzika na vlak. Poté jsem si zamířil cestu do Hradce, kde jsem v klidu jel nakoupit do zásoby pivečko. To já rád.....


Jen s dobrou zásobou dá se přežít..... 


 Následovala už cesta plná klidu, kdy jsem se byl podívat do obchodního domu za účelem nákupu dárku pro Honzika k narozeninám. Využil jsem toho, že poprvé v životě nebyla fronta v obchodě Pandora a šel jsem na nákupy. Našel jsem co jsem hledal a jsem s tím naprosto spokojený. Teď jde jen o to, aby se ten dárek líbil také jemu. 

Když jsem nakoupil, pomyslel jsem si, že by mi neuškodilo trochu relaxace a navíc chtěl jsem volný den využít naplno. No co mne nenapadlo..... Zajdu si na masáž.. A nejlépe thajskou.. Na recepci byla takový hodná paní, která neměla moc v plánu se mnou debatovat a největší radost měla, když si ode mne brala peníze naopak musím říct, že masérka, která bohužel česky neřekla ani slovo byla neskutečně milá a ochotná. Na svůj věk měla neskutečně hbité a pevné ruce, které mi mordovali záda... Ale taková je masáž nejdříve bolest a potom neskutečné uvolnění.




Na závěr tohoto dne jsem byl u strejdy na letišti, kde byla LAN párty. Poprvé jsem na takové akci byl a měl jsem z toho trochu nervy. Ovšem, když jsem usedl k PC abych zkusil hru Vegas 2 tréma opadla a já si už jen užíval. Ale jen pár hodin. Pak už jsem vyzvedl Honzíka u školy a jeli jsme šťastně domů.  

Mrazivý kraj

Mrazivý kraj 

Jdu planinou, kde mrznoucí je kraj. Kam jen dojdu netuším... Snad se z té obří tmy poučím. Jdu dál a dál mé kroky neznámé jsou. Prosím ať mne  do tepla domova dovedou. Vítr pálí jak láva... Kéž by tu se mnou byla moje máma. Zmrzlé větve kolem obzoru svého já mám. Pozor kam šlapu, snad žádná z nich můj zrak nepotká. Strach v těle mám, jdu neznámo kam. Jsem na této strmé cestě jenom sám. Cesta vyšlapaná již dávno není o to víc se moje snaha dojít k cíli cenní. Na chvíli zpomalím, oči své zavřu snad v tomto krutém kraji svou smrt brzy najdu. 

- Michal Stodůlka 21.1.2017



Svíčky

SVÍČKY

Svíčky od pradávna tajemné jsou, kdo však tuší kam mojí duší dovedou.Plamen tiše plápolá a mé tělo nad nim vrávorá. Proč jsi tak jasný ohníčku? Ukaž mi tu tajemnou cestičku. Svítíš a jenom sílíš, čemu tomu docílíš? Když tě uhasím světlo je pryč. Co je vlastně všechno a co je nic? Pomalu tě ubývá, světlo je temné. Prozraď mi, které zlo je ve mne? 


- Michal Stodůlka 21.1.2017




Moje novoroční předsevzetí

I když nejsem moc velký fanoušek předsevzetí tak jsem si musel nějaký dát, abych dostal motivaci o nového roku a abych se měl čím inspirovat až se dostanu do nějaké těžké chvíle. Inu, pojďme se na to podívat. 

1) Maturita 

Musím udělat vše proto, aby jsem úspěšně dokončil studium a pomalu se začít také rozhodovat, jak budu pokračovat ve svém životě. Chci se na tuto zkoušku připravit a nic nepodcenit, protože nechci zklamat sebe a ani své nejbližší okolí. 

2) Lépe si porozumět z Honzíkem 

Poslední dobou máme mezi sebou konflikty a zbytečné hádky. Občas je to z mé strany a občas z jeho. Musím změnit svůj přistup i když je to občas těžký, protože Honzik rád prosazuje svoje znamení berana. Nenechá si do ničeho povídat, neuznává občas názory ostatních lidí a také se rychle naštve. Musíme na to ale zapracovat, protože o něj nechci přijít. 


3) Mít sám sebe rád 

I toto patří mezi moje předsevzetí i když to není obvyklé. Chci se mít více rád, více o sebe pečovat a starat se jak o svůj zevnějšek tak i vnitřek. Tím mám na mysli, že se chci nadále osobně rozvíjet a zároveň mít dostatek času na sebe samotného a na odpočinek. 

4) Chci si zlepšit vztah se svým okolím 

Chci lépe vycházet s lidmi ze svého okolí, protože jsem občas na ně neudělal dobrý dojem. Bohužel je to občas neskutečně těžké, když si na vás osoby udělají názor a nehodlají ho změnit. Pokusím se pro to udělat vše. 

5) Omezit kouření 

První krok jsem k tomu učinil, když jsem odložil elektronickou cigaretu a přešel znovu na klasické. Myslím, že jsem polevil v kouření což mi udělalo neskutečnou radost. 

6) Chci konečně přibrat

Někdo hubne a někdo se snaží přibrat jako já. Vzhledem k mé výšce 192 cm vážím neskutečně málo. Musím si upravit jídelníček. A začít na tom pracovat. 

7) Chci se více věnovat...

.... lidem a věcem na které nebylo tolik času. Chci si tohoto všeho začít naplno všímat a nějako se do tohoto dění i zapojit. 


Přeji i Vám všem mnoho úspěchů v novém roce, ať se vám splní každé vaše přání a touhy, ale pamatujte vždy pro to musíte něco také udělat ze své vlastní strany. 






Moje královna Šiška

Člověk může milovat kohokoliv... Osobu, věc nebo také zvířátko. Takto to mám i já. Žiji v jedné symbióze se svojí kočkou, která se jmenuje Šiška. A ona je úžasná. Je jí 9 let, takže se dá říct, že je to starší elegantní dáma, která ví co se sluší a patří a také se o ní může svobodně říct, že se do ničeho nehrne. Proč by taky, kdykoliv cokoliv chce, jsem jí k dispozici. Bydlíme spolu v jednom pokoji ve kterém vlastní stolek, na kterém má deku, kde se může spokojeně usadit, kdykoliv si jenom přeje... A když to uvedu na pravou míru, vlastně celý pokoj patří jí. Nejsou zde žádná pravidla, která by musela dodržovat. Když dělám práci na notebooku tak usoudí, že je vhodná chvíle na to, usadit se na klávesnici a za žádnou cenu se z ní nepohnout. Umí dokonce žárlit a stačí k tomu málo... Třeba jen to, že chci nakrmit Evžena a už okolo toho dělá haló, proč se věnuji jemu, když zrovna v pokoji je ona a vyžaduje si mojí pozornost. Já jí rád dávám veškerý svůj volný čas, protože mi to vrátí svým hrubým vrněním a svojí něžnou láskou, kterou mi dokazuje svojí neustálou společností. Sama si umí říct co chce a co ne. Nemá ráda spěch a nové věci. Je to takový malý usedlík, který považuje za největší nepřátele vysavač a návštěvy. 


V myšlenkovém stavu 

Spokojený miminko 

Kam koukám, nevím sama

Copak se to venku jenom děje? 

Náročný den zakončím důležitým spánkem. ANO!

pátek 20. ledna 2017

Miluji focení, není to hrocení

Fotky mohou být milou vzpomínkou, nebo také jen zachycením krásného okamžiku. Musíme si jích vážit a pečlivě jej uschovat, protože až se na něj za pár let podíváme, uvidíme něco, co nám připomene, jak jsme se v daný moment cítili. Já nejčastěji fotím přes mobilní aplikaci RETRICA jelikož preferuji různé filtry, které dodají fotkám ten pravý efekt úžasného momentu. Rád Vám tu představím pár fotek, za které se rozhodně nestydím a s radostí se o ně podělím. 

Ano, jsem to stále já 

Vyfotit si jídlo? Hold mladá generace 

Nádherný výhled z okna naší jídelny 

Ranní fotka u našeho domu. Miluji to ! 

Spolužačka má hezké tetování a taky chlupatou ruku 

Máme se rádi a proto jsme kamarádi 

Naše černé koťátko 

Můj maturitní ples

Nastal ten krásný a velký den. Maturitní ples. Moc jsem se na něj těšil. I když se musím přiznat, že jsem byl trochu nervozní, aby se nestala nějaká veřejná ostuda. Byla to i trochu zvláštní příležitost pro to, aby se seznámili naše rodiny( což už by po skoro 2 letech bylo potřeba). 

Na ples jsme přijeli brzo. Já jsem přijel z Honzikem a jeho rodiči. Když jsme přišli do kongresového centra, kde se konal ples, musel jsem se s nimi rozloučit jelikož jsem měl absolvovat nástup a následný maturitní video. Cestou jsem potkal mojí sestru, švagra a sestřenici Lenku. Udělalo mi obří radost, že zde byli. Sestra měla po chvíli v ruce šampaňské což značilo začátek veselého večera. 

Když začal nástup a my jsme přišli k pódiu, kde se promítalo naše video byl jsem poněkud neklidný. V centru bylo zhruba 1200 lidí a ještě aby se mi stal nějaký omyl.. To by bylo asi to nejhorší co bych si jenom mohl přát. Po videu jsme měli nástup na pódium, kde nám předali růži a udělali jsme si společnou fotku z třídním učitelem. Bohužel nebo spíše naštěstí naše ředitelka byla nemocná, takže jsme neslyšeli její proslov. 

Když tato veřejná část skončila, věnoval jsem se už své rodině. 
Bohužel se stal trapný okamžik při seznamování u kterého jsem nebyl k dispozici. Moje sestra přišla ke stolu, kde položila lahev šampaňského a řekla dobrý den ..... Bylo to zcela jistě vtipné tedy já bych se zasmál... 

Následovalo pár panáků kvalitní lihoviny, veselý večer a půlnoční zašlapávání šerp. Celkově bych označil ples jako velmi vydařený. Stihl jsem i krásné tance a to tancovat neumím.... 

Děkuji všem, kteří zde byli jako moje podpora a nejvíce Honzikovi, protože jeho společnosti si vážím nejvíc. 
Zbytek fotek následně dodám, až je budu mít k dispozici. 




Švagr a mamka 

Úplný Let´s dance 

Tancuje se 

S třídou v malém zmatku 

Moje srdeční záležitost

Rudá růže od školy 

Kamarádka, kterou jsem vedl na pódiu