Vánoce mají nervy

Dobře, pravda je to že Vánoce nemají nervy ale spíše mám nervy já. Mám nervy ze všeho. Každý říká jak nakupuje dárky a že vše a co má zařízený. Dobře a co já... Ne..... Vánoce prostě ne. Odhodlal jsem se k tomu že budu prostě se vším všudy jen protestovat. Nemám inspiraci ani nápad na to abych měl někomu něco nakupovat. Nemám čas se ptát na to ,,co si přeješ k Vánocům"  jako původní teorie je dát každému co potřebuje a hlavně nemám miliony na rozhazovaní abych každému splnil absurdní přání. Tak co s tím mám dělat? Asi se obarvím na zeleno a budu Grinch... Nebudu mít veselé Vánoce. Nebudu nic řešit. Vlastně především nebudu nic řešit protože budu v práci a peníze na dárky budu mít v době, kdy už se ani dárky od vietnamce nedají sehnat. HOLT NECHÁM TO NÁHODĚ. NEBUDU SANTA ANI JEŽÍŠEK, KAŽDÝ DOSTANE, TO CO SI ZASLOUŽÍ A VYUŽIJE.

 Budu přemýšlet nad tím, zdali není špatné být jehovistou ....

Záletník a Julie

ZÁLETNÍK A JULIE 

Každou noc si užívám hrdla alkoholu a žen. Užívám? Spíš zaháním žal že nemám tebe. Já záletník s nevalnou pověstí co byl jen tvůj, je asi marné říkat ti zbytečně stůj. Tvoje úžasné oči jsou vůči mě v sloup. Na této planetě budu bez tebe jen schnout. Ignorantský vztah co mi dáváš. Je to jako když vlakem jedu na smrt a ty mi ani nemáváš. Kdyby ses choval lépe, já mohl být tvým Romeem a ty mou Julii. Bohužel tato myšlenka vyprší ve chvíli. Být s tebou a v posteli se mazlit. Proč já to vůl začal svým chováním kazit. Měl jsem vše a teď mám nic. V mém životě je mi souzeno abych neměl víc. 

Challenge photo - 25.11.2019 - Co mě ráno potěší

Není těžké psát sobě ráno potěší. Nejčastěji to jsou vlídná slova. Ale zároveň to je krásná snídaně. Na které si mohu ráno pochutnat.

Ideální ráno je, otevřít oči a vidět luxusní jídlo. Čim jiným začít den?

Prosincová Challange

Zdravím po dlouhé době. Chci svůj starý blog obnovit a oživit. Myslím že se v mém životě spousta věcí odehrála. A je na čase o tom také povídat. Na prosinec mám novou výzvu v focení. Ale zbývá pár dnů také v prosinci... Tak dáme trochu inspirace. Každý měsíc budu mít výzvu ohledně focení. 

Oficiálně chci začít  až v prosinci. Ale chci vyplnit i těchto pár dnů. 

Listopad: 

25) Co mě ráno potěší 

26) Mazlíček 

27)Zamračený úsměv 

28) Zahrada na podzim

29) První věc co mě naštve

30) Najdi černé na bílém 

Prosinec: 

1)Něco mňam

2) Slova povzbuzení 

3) Stylizované srdce 

4) Něco sladkého

5) Oblíbená píseň

6) Něco růžového

7) Co na sobě miluji 

8) Rty

9) Oblíbená část denní rutiny

10) Vymysli slovo 

11) Ruka v ruce 

12) Něco červeného

13) Sladkosti

14) Kdo mě miluje

15) Květinka

16) Něco bílého

17) Co čteš?

18) Něco co jsi udělal 

19) ve tvém šálku 

20) Anonymní portrét 

21) Pohled z místa, kde stojíš

22) Vzor

23)Architektura

24) Vánoce

25) Jedna věc co do života nepatří 

26) Symetričnost 

27) Můj účet dnes

28) Měkka textura 

29) Úsměv lidí okolo tebe

29)Co je hnědého

30) Příjmy nepřítele

31) Jak na nový rok 

Můj šéf je pes!

Můj šéf je pes. Strašil mě včera a straší mne i dnes. Jeho výroky otřesné jsou, přitom já jsem mu pomáhal na výbornou. Snažil jsem se co to šlo ovšem moje EGO před ním dolů šlo. Byl jsem potupen, víru v podstivost jsem zhatil. Veškerou důvěru v dobrou práci jsem ztratil. Po práci slzy v očích mám, avšak okolnímu světu to nepřiznávám. Dny, které mne činili šťastným mě nyní dělají pouze marným. A tak odcházím, do ústraní se kladu. A tak snad brzy najdeš náhradu, která odstraní mojí vadu. Já chlapec v bílém rondonu byl, každý začínající kuchař by o práci s tebou snil. Já si vážil každého tvého činu, ovšem tvého chování a naprosté hrubosti nespočinu. 

O krok vpřed

Život je o tom posouvat se dál. Je to přirozený instinkt člověka. Nechceme zůstat na stejném místě a chceme více. Proto se nesmíme omezovat a posouvat se dále. Žijeme jen jeden život a je jen na nás jak si ho přizpůsobíme nebo kde se zastavíme. Já věřím tomu, že se zastavovat nesmíme. 

HLAVNĚ SE NEZASTAVOVAT NAD MINULOSTÍ, PROTOŽE TO CO BYLO, CO UŽ NIKDY NEZASTAVÍME A NEOVLIVNÍME, MUSÍME SE S TÍM NAUČIT ŽÍT A JE JEN NA NÁS JAK SE S TÍM VYPOŘÁDÁME. 

Když jsem odešel z nástavby z nedodělanou maturitou myslel jsem, že toho nechám a půjdu si dál udělat učební obor, bez toho aniž bych šel dál. Smířil jsem se s tím, že zůstanu na určité úrovni. Jenže jsem mladý a mám se držet při zemi? Proč alespoň nezkusit jít dál a zvednout se? Po dlouhé debatě s lidmi, kteří mi jsou blízky, jsem se rozhodl, že se posunu dál, budu studovat a dokud to jde, půjdu tím směrem. 

Přihlášku jsem podal a přijímací testy jsou předem určený. Obor, který jsem si zvolil není těžký, ale ani lehký. Musím se přizpůsobit tomu co je, občas zavřít oči a jít dobrodružství vzhůru. 

Úžasný život s kočkou

Kočka nebo kocour jsou univerzální nástroj na odbourání stresu. Jsou  tu vždy když je jen potřebujeme. Nejsou to pro nás domácí mazlíčci ale součást domácnosti. Jak to říkám já, jsou to naše děti. Kterým se snažíme věnovat veškerou pozornost, dát jím vše po čem touží a učinit je šťastnýma. Protože dostali šanci žít s námi v naprostém bezpeční místo toho, aby žili ohrožený život na ulici, který by jím dal pocit nejistoty toho, jak dlouho budou žít. 

*

*

*

Lidé, kteří nemají rádi kočky, se v příštím životě narodí jako myši. 

Kočku musíš milovat podle jejích vlastních kritérií. 

Kdyby bylo možno zkřížit člověka s kočkou, pak by byl mnohem dokonalejší. Jen kočka by si značně pohoršila

Kočka může být člověku skvělým přítelem, ale nikdy se nesníží k tomu, aby to přiznala.

Kočka si nepřeje, aby ji měl celý svět rád. Jenom ti, které si vybrala, že bude mít ráda ona

To, co kočky nejvíc oceňují na lidech není podávání potravy, které považují za samozřejmost, ale to, že je s nimi někdy zábava. 

Není důležité, zda si chcete pohrát s kočkou – rozhodující je, zda si ona chce hrát s vámi.

Už nikdy víc

UŽ NIKDY VÍC

Už nic víc nemohu chtít, snad jen poklidnou smrt zažít. Zavřít oči a navždy spát. Nemusím se už ničeho bát. Ztratit myšlenku klamnou, proč zrovna nejsi šťastný se mnou? Správným člověkem já už nemohu být, tak proč bych měl svůj bezcenný život žít. Sáhl jsem si na dno svých sil, bohužel mi nikdo neodpustil. Se smutnou tváři už nikam nejdu, z té hezké pěšiny brzo sejdu. Jdu a nevím kam, mám jen touhu jít dál a dál. Už nic víc po tobě nemohu chtít, nejlepší bude, když budu moci svou cestou jít. 

Jsem ve skluzu

Po roce plném (ne)věnovaní se blogu se chci vrátit zpět. Vede mě nejspíš k tomu to, že se rád vyjadřuji ke všemu co potkám. 

Docela mě na rovinu mrzí, že jsem toho ponechal a dal jsem si dlouhodobí odpočinek bez počinu svých čtenářů. 

Zjistil jsem, že jsem v celkovém skluzu. Ať už to je blog, kde jsem se snažil ve velkém přispívat a věnovat se tomu nebo škola, do které mám mít dopsané sešity a já vlastně místo toho sedím u počítače a píšu tento článek. Vynechal jsem tu rok a půl psaní, takže si osobně myslím, že je co dohánět. 

Chtěl bych novými články promísit mojí minulost a zároveň přítomnost. Abych doplnil co tu už mělo hodně dlouhou dobu být. Změnila se podstatná hromada věcí. Člověk by sám koukal, že i malé změny jsou nakonec velké změny. 

Když se podívám na statistky mých aktivních ér na blogu tak mě mrzí že místo 1000 lidí za den mám 45 lidí za měsíc. Zároveň chci zůstat u klasiky psaného blogu protože s dovolením, každý blbec v dnešní době vydá svůj výtvor na YOUTUBE. Což nějako nemám zapotřebí. Originální psaní, kdy můžu vyjádřit vše co mám na srdci.

TO JE OČ TU BĚŽÍ 

Přejí krásný zbytek dne