úterý 19. července 2016

Co dokáže číšníka opravdu naštvat

1) Otevřené dveře a maminka tě nenaučila pozdravit 

I takový lidi jsou přijdou asi si myslí, že se dveře zavírají sami či na to máme placeného člověka. Vůbec, člověka jsem schopny upozornit na to, že na malou drobnost zapomněl. 

Co se týče zdravení, rodiče museli asi udělat chybu a setkávám se s tím často. Hosté přijdou a je jedno zdali jedinec nebo rodina... Prostě nepozdraví, já vždy zdravím první a čekám určitou reakci. Pracuji v podniku na určité úrovní a ne v nějakém pivním hnusu. Nezbývá nic jiného než zvednout hlas a pozdravím je znovu, poté vidím jen nechápavé tváře, jako bych se jich dotkl tím, že jsem je vůbec pozdravil. 

2) Mistře, šéfe, hej ty

Promiň vidím tě poprvé v životě, ty mě také, takže není rozumný důvod proč by jsme si měli spolu tykat nebo mě nazývat vyšším názvem. Radši uvítám něco ve smyslu Mohu poprosit...  

3) Jako obvykle ( kdo jsi a co chceš) 

To, že host přijde jednou dá si pivo a k tomu panáka vodky... Po 14  dnech přijde a řekne jako obvykle. Kurde, za den mi projde restaurací tolik lidí, že si ani nemohu pamatovat co ten dotyčný měl
nebo na co má zrovna chuť

4) Nemáme ( ale my to chceme) 

A : Bohužel dnes neděláme fritované přílohy ( hranolky, krokety) 
B : Nevadí tak my si k tomu dáme hranolky 

A: Dala by jsem si džus 
B: A jaký by jste chtěla? 
A: Do skleničky 

5) Reklamace jídla ( počkat oni to snědli už)

Hosté občas reklamují jídlo ( málo teplé, něco špatně). Obvykle toto člověk pozná během chvíle že ten pokrm není dle jeho představ, ale proč mají tu tendenci nám to sdělovat až poté co to sní. Nechápu to, když se mi něco nelíbí tak to řeknu hned. 

6) Nezkrotné ratolesti

Až mi na ně spadne sklenička protože se mi pořád toulají pod tácem a rodiče dělají jak kdyby je tam chtěli nechat nedivte se... 

7) Dnes máme do 21.00 

Není to příkaz spíše oznámení pro hosty, aby se pomalu uchýlili k tomu, že by měli zaplatit a odejít. U některých to spíše vypadá jak kdyby to byl nápis pro všechny ostatní ale pro ně zrovna ne. 

8) Zkoušení personálu, snaží se zapůsobit

A víte jak se správně točí pivo? Je ta limonáda opravdu z malin? Dal bych si ten steak medium zdali víte co to je. Pondělí: Jsem vegetarián .... Úterý: Dám si bůček. 

Občas si hosté myslí, že tam nic nedělám a i když mám dalších pár stolů, kterým se s radostí věnují snaží se komunikovat o veškerých nesmyslech. 

9) To že vás naštvala stará neznamená, že já jsem ta osoba, která to musí schytat

No lepší asi nekomentovat ☺

10) Spropitné 

Přijde pán s ženou, romantická večeře, vínečko, poměrně drahý účet. Přijdu poprosím o zaplacení částky 583 .- jelikož je pán elegantní a velmi milý zaokrouhlí na neuvěřitelných 585,- . Občas si rozmyslete zdali je  rozumné dávat něco navíc nebo se raději na to vykašlat.

Chápu není povinnost dávat něco navíc, slušná částka by měla být 10% z celkové částky. Ale jde o princip. 


A na závěr jedná taková moje poznámka : Hosté, žádný můj druh ( číšník/ servírka ) nemá rád, když nám někdo kecá do práce, takže to, jak natočit pivo nebo tak něco nám neříkejte, stejně to uděláme dle vlastní vědomosti. Pořád myslete na to, že číšník je ,, král" svého placu a kdykoliv bude chtít, či ho prostě naser**** tak vás s největší ochotou vyhodí. 





Jak být dobrým číšníkem

1) Slušně oblečen

Ano fajn, sice záleží na typu podniku kam přijdete, ale pořád lepší vidět někoho, kdo vypadá vkusně než nějakého hastrmana co Vám hodlá nebo spíše snaží se něco nabídnout. Já dávám přednost společenskému oděvu. Skládá se z čistých tmavých ( černá, tmavě modrá) barva, košile která není pomačkaná a nehonosí se žádnou křiklavou barvou a nakonec taková třešnička na dort kravata. Ta tu byla je a bude. Vás to povznese zase o úroveň víš a dodá vám také větší osobní nadhled. Vzhled je první věc, které si host všimne a podle toho také ocení vaše služby. Pokud budete smrdět a ještě budete vypadat jak kdyby jste vylezli z mixeru raději utečou a nebo budou chtít spropitné po vás. 

2) Člověk to musí mít alespoň trochu v sobě 

Dle mého názoru je tomu tak .... člověk toho číšníka i kuchaře musí mít trochu v sobě. Číšníka nebo servírku může v nějakém pajzlu dělat každý. Ale pokud se chcete prosadit na vyšší úrovní musíte to v sobě mít. 

3) Komunikace a spolupráce z lidmi 

Přijít, dát lístek, objednat odejít... To dělá asi hromada lidí tohoto povolání. Zkuste to také trochu jinak. Nesmíte se bát komunikovat a to je základ toho zdali vám nechá host něco do kapsy či si nechá vrátit vše do koruny. Smát se, smát se a smát se. Dá se poznat během příchodu hosta jaký ten typ člověka bude já to dělím na tři kategorie 

  1. Klidný člověk, se kterým půjde komunikovat
  2. Není komunikativní ale není ani protivní takový průměr
  3. Nervák co přijde jen proto, že si potřebuje vybrat na vás vztek za to, že mu stará asi nedala
Nic méně u nás platí, že náš zákazník náš pán a podle toho se i řídíme, s hosty volte vhodnou komunikaci, je možnost uvolnit i nějaký malý vtípek či zavést konverzaci mimo pracovní činnost. Obsluha, která vám věnuje svou péči, čas a dobrou náladu dokáže vždy zlepšit den a existuje i možnost, že jste si získali stálého zákazníka. 

4) Být tak trochu vlezprdelka 

Občas se musíme vzdát normy a trochu někomu lézt do zadku ovšem má to své meze. Může jím to být příjemné a pak ta možnost, že jste tak vlezlý, že byste nejraději s nimi odjeli domů. Je rozdíl být dotěrný a zároveň se starat o svého hosta x být dotěrný a pokazit jím siestu u pokrmu.

5) Přišli se podívat na vaší profesionalitu 

Oni tu nejsou aby koukali jaké máte nedostatky nebo aby viděli, že jste prostě imbecil. 
Utrácí a dávají nám peníze, aby se mohli najíst, dát si sklenku něčeho dobrého a pro pocit, že se k ním chováte na jiné úrovni. 

6) Zjistěte si něco o nabízeném zboží 

Přijde host a zeptá se co je to  RUMPSTEAK. Váš popis no je to hovězí maso dělané na pánvi. Asi jste jim neřekli nic nového. Musíte se jím neučit to jídlo posunout lépe řečeno podstrčit. Proč lidem nabízet smažený sýr s kroketami když jím můžete nabídnout něco, co si doma sami neudělají nebo nabídnout něco co je pro ně novinkou .

RUMPSTEAK se většinou dělá ze zadní roštěné ( pro neznalé masa je to hovězí ) dá se dělat na 200 či 400 gramů. Maso by se správně nemělo marinovat před pečením ale až po pečení. Důvod? Je hezký vychutnat si ten zážitek a cítit tu chuť dobře upraveného masa. 

Další a častá otázka hosta je, jakou má zvolit vhodnou přílohu. Měli by jste ohodnotit jaká je ta pravá, ale já poté vždy dodám, že záleží na tom, jakou má host chuť nebo čemu dává spíše přednost. Vy tím ukážete svou znalost a zároveň dáte prostor hostovi k vlastní volbě. 


Zdroj: Obrázky google 

7) Znalost chodu restaurace

Musíte si umět rozdělit práci, aby host neměl dřív dezert než objednané pití, aby měl příbory než dostane pokrm a hlavně aby se host necítil, že je nechtěný. Je jednoduché to napsat, těžší vykonat chápu. Je to čistě o zkušenostech aby člověk pochopil, že pro dobrý chod podniku je důležitá samostatná organizace obsluhy a restaurace 

4 chlapy na nákupech

Chystala se promoce

4 chlapy co se rozhodnout jít nakoupit. Netuším, zdali je to správná myšlenka. 
Upřímně na nákupy se ani jednomu z nás nechtělo. 

Honzik- nakupování měl rád, ale asi tak před rokem poslední dobou to bylo spíše za trest což chápu.
Já- Moje nákupy: Vím co chci, vím, kde to najdu a trvá mi to maximálně pár minut. Jo tento styl mě baví.
Strejda: Nákupy ho ,, moc" baví. Asi máme stejný vkus na nákupy. Zároveň máme rádi obchody na úrovni, kde se o nás hezky postarají a rozumí tomu. 
Děda: Proto toho bylo nakupování asi největší trest. Už jenom ten jeho výraz když jsme ho vyzvedávali stál za to. 

Dorazili jsme do OC Futurum. A prošli si pár obchodů. 

První zastávkou bylo HM. Já si tam vybral nové kalhoty, strejda takovou zvláštní, ale hezkou košili, která měla volný styl a nakonec děda. Ten tam našel košili a i když si tam vyzkoušel hromady společenských kalhot, tak si ani jedny nevybral. 

Druhá a ta nejlepší zastávka byla v obchodu PIETRO FILIPI 

  • Od té doby co jsme do toho obchodu přišli se nás ujmuli obě prodavačky
  • Nakonec jsme dědovi vybrali komplet oblek včetně další košile, sako a společenské kalhoty + kravatu. 
  • Sako bohužel neměli ve správné velikosti tak jej do pár dnu objednali v lepší velikosti 
  • Honzík dostal za poloviční cenu krásné tričko a jako bonus tašky z obchodu, které s plnou radostí sbírá. 
Poslední zastávka, která nám učinila závěr nákupu bylo v obuvnictví Baťa. Boty jsme  dědovi vybrali na první kouknutí, byli hezké, moderní a zároveň elegantní.

I KDYŽ SE NÁM NA NÁKUPY NECHTĚLO TAK JSME TO ZVLÁDLI VCELKU RYCHLE. NEJSPÍŠ TO BYLO TÍM, ŽE ZDE NEBYLA ŽÁDNÁ ASISTENCE OPAČNÉHO POHLAVÍ.. 



Inspirace pro psaní blogu

Vždy je to sice o tom, že musíte něco prožívat, aby jste měli o čem psát. Ale je zde také možnost, že vám něco půjde naproti. Já si udělal radost a ještě před narozeninami jsem si koupil za podpory rodičů koupil nový notebook. S tím starým se sice dalo psát, ale byl zbytečně pomalý a nedalo se na něm rozumně pracovat. Tedy spíše to psaní pak stálo mnoho nervů, než se člověk k něčemu dopracoval. 

Jedná se o notebook značky LENOVO

LENOVO Z 50-75 

Krásný jednoduchý systém, který mi nabízí více funkcí. Perfektně se na něm píše a hrají hry. Dodalo mi to inspiraci, takové znamení proč se začít znovu více věnovat blogu. 

Děkuji moc Honzikovi, rodičům a všem ostatním, který mne dodávají sílu v psaní.


středa 6. července 2016

Praxe v muzeu : Závěrečný konec

Ending time .......

Poslední den v muzeu jsem opět trávil v knihovně. Ne, že by jsem se na to nějako těšil, ale největší útěchou bylo to, že jsem měl zakončit krasnou praxi už ve dvanáct hodin. Bylo mi těžko, odejít z takového milého prostředí. Našel jsem si tam spoustu známých, kteří mi ukázali rady do života a také, že i život v muzeu může být neuvěřitelně atraktivní a smysluplný. Dřív bych do muzea ani nevkročil, ale nyní vím, že je to prostor, který skrývá neuvěřitelné množství pokladů z naší společné historie. 

Hlavu vzhůru, i když jsem měl slzy v očích, musel jsem jít dál.. Protože takový je život, něco hezké končí a někde něco začíná ...

Evžen je nahatý

Člověk přijde domů vyčerpaný..... Lehne do postele a myslí si, že po těžkém dnu má konečně klid a že už ho nic nepřekvapí....

Vzpomněl jsem si, že jsem nenakrmil Evžena. Což dává silně najevo když pak zmateně běhá po akváriu a čeká až si na něj konečně udělám čas. 

Koukám do akvária a vidím jen chcíplou část v domečku. 


Toto byl ten pohled. Člověk toto stvoření vidí ležet na písku a přemýšlí, zdali je s ním definitivní konec. Když tu jsem náhle spatřil v pozadí tmavý stín. Ten uličník se svlékl ze svého krunýře a mě osobně spadl kámen ze srdce. 

ŽIJE, JE TU S NÁMI A PO TÉTO SLOŽITÉ FÁZI NADÁLE POKRAČUJE VE SVÉM VESELÉM A MODRÉM ŽIVOTU.