neděle 31. ledna 2016

Maturitní Ples

Maturitní ples Hotelová škola Hradec Králové

Tak nevím kde začít, dnes 28. 1. 2016 se konal ples mojí školy na kterém jsme měli povinnou účast v rámci praxe. Po vysvědčení jsem měl asi tak 4 hodinky času než jsem tam musel být, tak jsme s Miškou jeli k babičce pro věci, které jsme si tam nechali ráno, aby nemuseli být celej den v autě. Když jsme tam dojeli tak jako vždy děda čekal s jídlem, nedalo se odmítnou tak dobré Pizze. Když jsme se najedli tak jsme si vzali své věci, nasedli do auta a jeli směr byt mého strýce, kde jsme ten věčer měli domluvené spaní. Dorazili jsme tedy do bytu a teď začal zmatek, nemohl jsem najít tohle a pak zase tamto, určitě to někdo znáte? prosím, že nejsem jediný? Šel jsem do sprchy a umýt si vlasy, první problém, došel mi šampon tak jsem si musel hlavu umýt tím zbytkem a pořádně tu lahvičku propláchnout vodou, vlasy jsem měl tedy mastný, ale to by se dalo přežít, potom jsem si je tedy vyfénoval a jako vždy vlasy jsem měl rozlítané po celé hlavě. bylo asi za deset minut půl čtvrté a já jsem nebyl ani oblíknutý a nic tak jsem si říkal, že na žehlení vlasů se vyprdnu a pujdu v tom co mám na hlavě. nelakoval jsem si to vzal jsem si lak do tašky a žehličku také abych si to upravil až když budu oblečený, jinak bych si to zničil kdybych si sundával tričko. Míša mezitím odjel za kamarády do kavárny aby na mě nemusel čekat sám na bytě, ples totiž začínal až o půl sedmé, ale jelikož jsem tam obsluhoval tak jsem tam musel být o dost dříve. Tedy oblékl jsem se a vyrazil na MHD, celý obvěšený věcmi (oblek, boty, uniforma na obsluhu, taška se stopadesátimiliony věcmi, které nikdy nepoužiji, ale musím je nutně mít u sebe, protože se určitě budou hodit). MHD mělo asi deset minut zpoďení a byla mi hrozná zima, když už tedy konečně přijelo tak jsem si sednul a všechny věci si položil vedle sebe, achh to byla úleva. Dojel jsem k zastávce kousek od místa kde se to konalo, kde jsem potkal svojí spolužačku tak jsme tam šli spolu a oba jsme netušili kam máme jít, tak jsme to samozřejmě přešli a šli jsme někam úplně na druhou stranu. Po dlouhém hledání jsme konečně našli ostatní, kteří už tam čekali. Byl to chaos učitelé měli zpoždění a museli jsme dlouho čekat. když nám otevřeli šatnu tak to byl doslova blázinec, všichni nás popoháněli jak musíme spěchat tak jsem se rychle převlékl a šel si doupravit svoje vlasy, které nakonec dopadli dobře na to, že jsem je dělal bez zrcadla. Chvíli na to nás začali fotit, na fotkách se určitě tvářím jako debil a radši je ani nechci vidět. Po focení následovalo zkoušení předtančení což se mě naštěstí netýkalo ale místo toho jsem připrovoval stoly, to mi nevadilo, lepší než tancovat. Zkoušeli jsme si i roznášení přípitku a prstýnkování čehož jsem se bál nejvíce.

Asi kolem půl sedmé přijel Míša tak jsem mu ukázal náš stůl a kde je bar aby si mohl dát pivko, a za chvílku to celé začalo, předtančení a už jsem věděl, že mě brzo čeká to čeho jsem se nejvíce bál, budu muset před všechny ty lidi na prstýnkování.. Stál jsem tam a byl celý nervozní, když přečetli moje jméno tak jsem vystoupil nahoru na podium kde mi dal třídní učitel prstýnek a co nejrychleji jsem slezl dolů, abych nebyl tak na ráně. Po prstýnkování jsme měl pomáhat holkám do schodů aby nespadli na podpadkách, ale byl jsem z toho úplně mimo tak jsem prostě odešel ke stolu a nemohl se hnout, byl jsem celej červenej a chtělo se mi brečet. Nastal přípitek a já jsem pořád seděl u stolu a nemohl se hnout byl jsem úplně psychicky mimo. Těšil jsem se až budu moc odejít. Okolo osmé hodiny přišla má sestra a dvě kamarádky, ale hned co přišli tak zase odešli vedle do hospody, takže lístky za které jsme dali 1200 byly k hovnu.. Ale co se dá dělat no. Okolo půl desáté jsme s Míšou odcházeli, bolela mě hlava a potřeboval jsem vypadnout, nebylo mi dobře mezi tolika lidmi. Míša byl malinko přiopilý takže cesta na MHD byla náročná v jednu chvíli jsem měl chuť zavolat taxi aby nás odvezlo ať to stojí cokoliv, ale zvládli jsme to a jeli jsme MHD až na zastavku která byla nejblíže k bytu. Když jsem došli k bytu tak nás už strejda očekával a dost se pobavil  když nás oba viděl. Skočili jsme si do sprchy, chvilku jsme se koukali na televizi a pak šli spinkat, spalo se mi krásně, což se divím, protože gauč byl docela dost malý, ale hlavně, že jsem hajal s Miškou. 


pondělí 18. ledna 2016

Přestavba akvária






Dostal jsem se k novému akváriu

Konečně jsem se k tomu dostal. Předělal si celé akvárium. 
Trvalo to sice jen pár hodin ale než jsem se k tomu dostal dalo to zabrat. Původně jsem  měl v plánu zakoupit nové akvárium a zakoupit si ráčka, bohužel to nedopadlo ale to se můžete dočíst zde . 
Zeminu, která se skládala z černých kamenů a modrého písku jsem vyměnil za bílé čisté kameny, které vytvořili efekt, že je akvárium čisté. Dále dostali rybičky nový kryt( který si už přivlastnila Elisabeth) a tak když na chvíli odplave pryč, ostatní menší rybičky z toho mají neskutečnou radost. Tak či tak si v akváriu žijí šťastně a bez konfliktů 

Musí si to hlídat 

Okolo mě nikdo nesmí projít 

Celkový pohled

neděle 17. ledna 2016

Opět v Hradci

Bylo to pár dnů dopředu v plánu, pojedeme do Hradce. Autem... Nechtělo se mi nejdřív ani do Hradce autem ale nakonec jsme jeli. První zastávka měla být Pouchov, kde jsem chtěl nechat zaparkované auto. Ale když jsem viděl Honzíka, tak jsem pokračoval dál i z pocitem, že z toho budu mít nejspíš menší stres.

Jen přece jízda po městě není nic pro mě 

Cesta k Futuru byla kupodivu klidná. Ale když jsme začali parkovat, byl jsem trochu mimo, všude plno, moje nervozita. Sotva jsem tam vjel, už jsem chtěl z té monstrózní betonové stavby pryč. 
Když jsme konečně zaparkovali, šli jsme se z Honzíkem podívat na obchody, kde měl v plánu si koupit tašku, nakonec k tomu ani nedošlo. Já se stavil v obchodu Manufaktura, kde jsem si koupil ( tradičně)  svou oblíbenou mátovou desinfekci. I když je to maličkost byl jsem rád, že jí mám. Poté jsme se stavili na kávu. 
Po mé objednávce kterou mi nejspíše prodavačka nerozuměla se zeptala a tím mě dostala.


CO JE TO RISTRETTO?  

Paninko tohle je ristretto :) 


Když jsme jí řekli, že je to káva, odešla dozadu za kolegyní a zeptala se jí znovu co to je. 
Její spolu pracovnice musel jít a udělat to. Mě o osobně jde jen o princip, chápu, že je tam první den ale na druhou stranu... To zaměstnanci nemají žádné ZÁKLADNÍ proškolení? Nejspíš nemají. Alespoň, že ta káva stála za to a byla dobrá. Honzík byl neskutečně milý a pozorný. Pozval mě na kávu i bubbletea. 

Byli jsme se také podívat  v jejich shopu, kde mají mít potřeby pro domácí mazlíčky. Pro rybičky tam nic neměli až na krmivo a začínám si pomalu myslet, že i já mám více potřeb pro ně doma než oni v celém krámu.

Nakonec jsme pokračovali směr Atrium, kde mají větší rozsah zboží. Honzík šel do svého obchodu a já šel v klidu prošmejdit obchod z potřebami pro rybky. Koupil jsem si dvoji balení bílých kamínku do akvária, nítěnky a nový úkryt pro ty uličníky. Vyjdu z obchodu a Honzík nikde. Pořád si zkoušel věci. Tak jsem tam s ním čekal, i když to bylo trochu nepříjemné, když jsem toho tolik sebou táhl. 

Když skončil s nákupy a usedli jsme do auta směr domu, přepadl mě pocit spokojenosti a blaženosti.
Jsem rád, že jsem tam z Honzíkem byl, pro mě to byl den plný stresu a sám by jsem se z toho asi zbláznil. 
Je to neuvěřitelná podpora ve všech směrech 

Úvaha o ráčkovi

Tak když už mám ty rybičky, co si to trochu obohatit o toho raka.
(napadlo mě) 

A tak jsme jednou byli v obchodě pro akvaristiku, k našemu zklamání by asi ráček zlikvidoval všechny naše rybičky. Tak mě tato euforie na chvíli přešla. Včera ráno jsem koukal do knihy o rybách. A zase mě to vjelo do hlavy. Co kdybych mu koupil malé kulaté akvárium zvlášť? To už by se dalo. Začal jsem projíždět internet a koukat jak se vlastně o toho členovce starat. Nebyl zas tak náročný na chov a byl v celku odolný což navyšovalo naději, že ho ještě v ten den budu prostě mít. Zklamání přišlo když jsem na webové stránce koukal, že rad potřebuje akvárium, který má zakrytou vrchní část akvária.

Prý by z něho mohl v klidu vylézt
Opět mě to přešlo. Aby mi zase tak někam utekl a ještě mi ,, sežral " kočku, nebo mi udělal večerní romantiku v posteli v podobě jeho divokých klepet. Nechtěl jsem do toho tolik investovat, že bych měl utrácet za nový výběh pro tohoto tvora. 

No doufám, že mě tato myšlenka na delší dobu zmizí a já se budu s láskou opět věnovat svým němým kamarádkám rybičkám. 


Tak jdeme se trochu předvádět

Byla to páteční škola a nás čekala inspekce. Měli být na našich hodinách ekonomiky a jako překvapení i matiky. Ekonomika byla docela připravená jelikož učitel si předem vybral žáky, které vyzkouší a zadal jim k tomu i dané téma. Hráli jsme i skupinovou hru, za kterou jsme dostali čokoládu. Hodl je to o tom se přece předvést a ukázat jak ty hodiny ,,doopravdy"  vypadají ne?  Trochu mě to připomínalo základní školu, kde se s námi jednalo na jiné úrovni. Kéž by se učitel takto choval i na ostatních hodinách.

Následovala hodina matematiky, začínali jsme interaktivním procvičováním na tabuli. Tato hodina byla rozhodně lepší protože se tam zmizela taková fiktivní hodina a byla jen trochu zpestřená. Vcelku by jsem byl schopný říct, že hodina probíhala tak jak měla.

Při představě, že mně toto čeká ještě v pondělí a v úterý je úděsná. Uvidíme, jak milý budou i ostatní učitele.
A doufám, že takové hodiny  budou i po tom co tu inspekce skončí. ( to nejspíš byla ironie)

úterý 12. ledna 2016

Honzík je můj beran

Beran
21.2. až 20.4

A to je můj Honzík 

Honzík je ve znamení berana což občas dokazuje na jeho vyjadřování a chovaní. Nerad si nechává do něčeho povídat a dělá si vše podle sebe, i když mu říkám, že by určité věci šli jednoduše. Netuším zdali to brát jako jeho hloupost. Ale je jaký je a já ho mám takového moc rád. Občas mě na něm trochu štve, že si nenechá poradit. A když mu řeknu, že něco nemá dělat tak jako na truc to dělá podle sebe.
Naopak když se snažím něco udělat já, dostanu od něj pokyny jak to má být vlastně dobře, tak aby to odpovídalo jeho představám. Honzík do všeho rád zasahuje. Nemá rád nespravedlnost a když nějakou najde, snaží se jí co nejrychleji vyřešit. Dokáže být neskutečně tolerantní a velkorysí čehož si moc vážím. Často rád hromadu věcí organizuje. Snaží se a jde mu to navíc chce ukázat, že na vedení projektu čí sebemenší projekce má. Často se ale stává, že se nedokáže z chyb poučit a když jednou tu chybu udělá, tak se občas stane, že si jí to moje trdlo zopakuje. Ale aby to nevypadalo, že ho kritizuji..

LÍBÍ SE MI, ŽE SI JDE ZA SVÝM AŤ SE DĚJE CO SE DĚJE. MÁ TROCHU ŠÍLENÝ STYL, ALE JE TO PROSTĚ ON. UKÁZAL MI, ŽE JDE ŽIVOT ŽÍT JINAK NEŽ KLASICKY ZA COŽ MU MOC DĚKUJI.

pondělí 11. ledna 2016

To nebo to - Jsme rozdílný : Honzík

Aby jsme pochopili jak jsme jiný a zároveň stejný rozhodl jsem se tu dát novou rubriku TO NEBO TO  půjde tu o to, že zde vždy bude jedna otázka na kterou oba odpovíme. 

Moje označení 
Honzíkovo označení 

1) Teplo nebo zima?
M: Teplo   H: Teplo
2) Černá nebo bílá? 
M: Černá   H: Černá
3) Moře nebo hory?
M: Hory    H: Ani jedno 
4) Film nebo serial? 
M: Serial  H: Obojí 
5) Maso nebo zelenina? 
M: Maso    H: Obojí
6) Tepláky nebo kraťasy? 
M: Kraťasy H: Tepláky
7) Sladký nebo slaný?
M: Slaný   H: Sladký
8) Matika nebo čeština? 
M: Čeština H: Ani jedno( čeština)
9) Jemně nebo vášnivě?
M: Vášnivě H: Obojí 
10) Divadlo nebo kino? 
M: Divadlo H: Kino
11) Sprcha nebo vana? 
M: Sprcha  H: Sprcha
12) Kočka nebo pes? 
M: Kočka   H: Kočka

Ovšem, že naše odpovědi jsou jiné. A to nám dělá ten krásný vztah. 
Navzájem se doplňovat, zároveň se učit novým věcem. Vztah je z velké části výzva. Buď jí přijmeme na plno nebo jí vzdáme.




Obvyklé ráno

Často přemýšlím, jak popsat své ,,klasické ráno" nakonec si uvědomím, že jsou identický stejná až na občasné odchylky jako je třeba drobné zaspání. Nu tak si to probereme od začátku.

5.45-5.50: Když se mi podaří vstát z dobrou náladou a pocitem, že jsem se předchozí noc krásně vyspal, může začít krásný nový den. 

5.55: Už by jsem se mohl vykopat z postele, ale upřímně... Komu by se chtělo vstávat, když je pod dekou tak příjemné teplo a když se odkryji  zachytím v pokoji ,,bod mrazu".

5.58: Ač nerad tak už vstávám, rychle se obléci ( musím při výběru oblečení dávat pozor, aby mi to moje drahá polovička schválila a neposlala mě zpět pro něco jiného)

6.00: Jde se na to pozdravím svého klučíka a mířím do kuchyně udělat si svačinu. Většinou jí tvoří pečivo s pomazánkovým máslem, sýrem nebo šunkou. To se odvíjí od mé chuti. Nesmím také zapomenout na ranní čaj, který když nestíhám tak ho dopíjím až v autě. 

6.10: Překontrolovat si věci a pomalu se odebrat na území, kde na mne čeká má obuv. Když se obuji následuje cesta k autu.  

6.18: Znáte ten úžasný pocit, když z domová ( kde je ještě tak přijatelná teplota) a vlezete do auta, které je promrzlé. Inu nastartujeme a můžeme vyrazit do Jaroměře na nádraží, kde pak přestupujeme na vlak.  

6.41: Když už sedíme ve vlaku( tedy pokud si sedneme) posloucháme společně hudbu /pokud máme sluchátka/-

7.00: Vystupovat už jsme tu, Honzík bývá šťastný jelikož nemá rád přeplněné vlaky a už vůbec ne davy lidí, který funí jak kdyby běželi maraton.

7.05: Když to stíháme, jdeme na ranní kávu, aby náš den nabyl trochou odpočinku po ránu. Chce to hold přípravu na tak dlouhý den. 



Děkuji Vám za pozornost, kterou jste věnovali tomuto článku, tím že jste nahlédli do mého života a poznali tím mé obvyklé ráno. 

neděle 10. ledna 2016

První setkání (fiktivní příběh)

Zdál se to být krásný lednový den, tedy spíše zatím jen ráno. Probudil jsem se se okolo deváté hodiny a projevil jsem svou ranní tradici podívat se na mobil .. Byla tam SMS zpráva od Adama. Ahoj dnes na autobusovém nádraží v 15 hodin. Neskutečně mne to potěšilo. Najednou byl ten den jiný. Byl plný optimismu a já už se jen těšil na to, až vyrazím. Mělo to být naše první setkání. Před odjezdem jsem stál před zrcadlem. A koukal do něj jak na osla. Co si vzít na sebe aby jsem ho zaujal a neodradil? Byla to těžká otázka. Nakonec jsem zvolil tmavě modré džíny, světle modré tričko a modrou mikinu. 
Důvod proč jsem to asi zvolil byt takový že má Adam rád modrou barvu. Došel jsem na vlak a padla  na mě tréma. Přes internet a zprávy vypadal neskutečně inteligentní. Měl jsem obavu aby ho nezradila moje blbost.

Když jsem přijel na autobusové nádraží, vyhlížel jsem jej . Měl mít černý kabát a černou čepici. Nakonec jsem ho asi zahlédl.  Zvedl jsem svou ruku a zamával jsem na něj. On překvapivě udělal to samé gesto. Přišli jsme pomalu k sobě, během této chvíle jsme vůbec neporušili oční kontakt a já měl tu šanci(čest) vidět jeho světle modré oči, které byli jasné jak letní obloha. Položil mi otázku kam se půjdeme projít.. Já, člověk co byl v ten moment v mírném kómatu omámen jeho krásnou jsem ze sebe jen vydal drobnou říčku nechám to na tobě ... Šli jsme vedle sebe po hlavním chodníku. Povídali jsme si o blbostech... Každé jeho slovo bylo jako pohlazení po duši. Došli jsme k dětskému parku, kde jsme si sedli na lavičku. Řekl jsem mu, že mám pro něj dárek a vytáhl jsem plyšáka, byla to myška a držela ve svém náručí srdíčko. Jeho oči se rozzářili. Byl to krásný pocit, vědět, že jsem mu udělal radost. Jenže pak přišlo něco co asi nikdo nečekal..

Plyšáka si vzal do své ruky a pevně jej stiskl. Druhou rukou mne vzal za rameno, jemně mne přitáhl k sobě a něžně mě políbil. 

V ten moment a den jsem pochopil jednu věc. Miluji Adama.

Když jsem ho šel doprovodit k autobusu, nechtěl jsem ho pustit domu. Už jen představa, že by měl odjet byla mizerná. Po pár minutách přijel autobus a on do něj nasedl. V mých očích se začali objevovat slzy. Na jednu stranu jsem byl neskutečně šťastný ale na druhou stranu... Odjíždí.. Byl to pocit jako kdyby jsem duši vypustil...
Doufám že se opět brzy shledáme. 

sobota 9. ledna 2016

Zaujala mě na první pohled

Mluvím o mé jediné Magie. Pamatuji si stále první den, kdy jsem jí poprvé viděl ve škole. Ona totiž není taková holčička princeznička, která chodí v růžových šatech a 2 hodiny se maluje. Byl(a) jiná.. Proč jsem tam u toto byla dal to písmeno a do závorky? Protože, když jsem jí poprvé viděl trochu jsem přemýšlel, zdali to nemůže být človíček mužského rodu. Seděla opodál a já jí neustále sledoval. V jejím pohledu byl vidět pocit jistoty a klidu, zároveň jsem v ní viděl živel, který když chce něco udělat tak to udělá naplno. 

Seznamovací výlet:

Tak ten jsme si užívali v Rokytnici v Orlických horách. V té době jsem se s Magie nebavil. Nějako jsem ji asi vždy jen pozdravil a zmizel. Poprvé jsme spolu nahodili slovo, když jsme si za kontejnérama užívala odpolední klid ( proste jsme si byli zakouřit). Mělo to ale jednu drobnou chybu. Zapoměl jsem zapalovač. Nezbylo nic jiného než jí poprosit, zdali by mi jej propůjčila. Tím jsme asi nějako začali komunikovat. Byl jsem za ten moment vděčný. Protože znát Magie je velká výhoda. Nejsem alespoň jediný 4% člověk ve třídě. 



,,Brzo se chytlo moje 3M.
Moje malá Magie."

Netuším kde se tu ocitla:

Tak jo fajn. Jsem chápající člověk. Ale nějako došlo k tomu, kdy v mé lavici bylo volné místo, které záhy někdo zabral. Kdykoliv se na mě podívala smála se nebo vytvářela nějaké záhadné gesto svojí tváři. Po čase jsme byli schopni najít společná témata společný humor a spoustu dalších věcí, které nás dokázali propojit.

,,Baví jí stěžovat si, že zaberu
 celou lavici." 

Vytvořili jsme fiktivní postavu:

Jednou probíhala nejmenovaná  hodina . Když se na mě Magie podívala svým nevinným pohledem a s výbuchem smíchu mi oznámila, že naše učitelka vypadá jako E.T mimozemšťan. Poté jsme jí začali na všechny způsoby malovat a vytvářet naše geniální vtipy, které chápeme pouze mi. 


Nevynechali jsme ani Sofii:

Znáte jistě ten ,,doják" Sofina volba? 
Za naší pomoci vzniklo pár nových názvu filmu
  • Sofina rolba  ( Jízda v autě není moderní)
  • Sofina hrouda ( Odklízí přebytečné smetí)
  • Sofina Holba  ( I ona začala pít pivo) 
  • Sofina coura  ( Těžký život pasáka) 






Jak jsme postavili sněhuláka 

Moje malá Magie 

Fascinující Oceán



Plaval jsem v tom Oceánu rovným směrem.
Tedy vlastně ani netuším kam jsem plaval.
Kamkoliv jsem se podíval byla nekonečná voda.
Vlny si se mnou hráli jako vítr s lístkem. 
Začínal západ a já jen sledoval zacházející slunce s obavou, že v noci se zde probouzí nevídaný predátoři. 

Je to divný ale možná i tohle je jeden ze snů, které by jsem rád uskutečnil. Ten se se mi mísí se strachem, z hluboké vody, kdy člověk nevidí ani jedním směrem. Je kolem vás tma a jste v moři na kterým se zvedají vlny a míjí vás. 
Poprvé jsem tento divný pocit zažil minulý rok na letní dovolené v Itálii. Lenka( moje kamarádka) mě upozornila na večerní přívaly medúz. V ten večer jsem na tu pláž šel. Posadil jsem se na okraj pláže a nohy mi oplachovala sebemenší vlnka, která zrovna připlouvala. Napadlo mě: Jaké to je? V hloubce Oceánu. Musí se tam dít neuvěřitelné věcí o kterých nemáme ani tušení. Přepadl mne strach a zároveň pocit poznávání. Jen tak se potopit a vidět mořské živočichy na jejich domácí půdě. Objevovat to kouzlo, který mnohým uniká. 





   

Hledání samoty


Pravděpodobně trochu divný nadpis, ale jsou to dvě slova, která v hlavě stále mám. Samota člověka může tížit, nebo třeba jako mne se samota líbí. Je to pro mě chvíle ( i delší), kdy se dívám na věcí, kterých by jsem si jinak nejspíš nevšímal. Samotu občas i vyhledávám, když se potřebuji zamyslet nad nějakou důležitou věci. Jdu někam, kam lidi nechodí. Nejvíce mne nadchlo fotbalové hřiště, které ve večerních hodinách obklopila hustá mlha, vešel jsem do ní a neviděl jsem nic před sebou ani za sebou. Připadal jsem si že mám vše co jsem si přál. Ticho a bílou clonu, která byla okolo mne. V ten moment dokážu chodit v nepravidelných intervalech a směrech... Pak už jen otvírám svou hlavičku a přemýšlím nad vším, co nemohu řešit ve společnosti. Samota mi dává pocit klidu. Občas si tuto fascinující klidnou atmosféru vynahradím tím, že si zapálím svíčku s vonným olejem. A sedím, můj pohled nesměřuje nikam protože se dívám na to na co myslím. 
Občas se zabývám i úplnými maličkostmi, ale ten pocit, když je vyřeším nebo si je ujasním stojí za to. Věřím a vím, že samota může trápit hromadu lidi ostatně, samotu si můžeme také užívat tím, že se budete věnovat sami sobě jakýmkoliv způsobem to půjde. Zkuste někdy prostě jen vypnout a všímat si věcí, které jinak zanedbáváte.