Byl jsem na něm z Luckou a Honzíkem.
Upřímně nerad na tento ples vzpomínám.
Nechci to všechno rozepisovat.
Ples byl krasný ale bohužel . Moje chování hnusné.
I tak chci poděkovat každému za večer na který nikdy nezapomenu.
úterý 10. března 2015
Ples mé školy
Jak už napovídá název článku. Jedná se o ples mé školy.
Byl jsem na něm z Luckou a Honzíkem.
Upřímně nerad na tento ples vzpomínám.
Nechci to všechno rozepisovat.
Ples byl krasný ale bohužel . Moje chování hnusné.
I tak chci poděkovat každému za večer na který nikdy nezapomenu.
Byl jsem na něm z Luckou a Honzíkem.
Upřímně nerad na tento ples vzpomínám.
Nechci to všechno rozepisovat.
Ples byl krasný ale bohužel . Moje chování hnusné.
I tak chci poděkovat každému za večer na který nikdy nezapomenu.
Myšlenka z hlavy: ....setkání.
Patrik byl kluk který se věnoval s velkou radostí práci číšníka.
Před nedávnou dobou potkal kluka, Radka, který mu dvakrát zlomil srdce.
Dlouho se spolu neviděli. Mezi tím si každý z nich našel někoho jiného.
Ostatně, jak to bývá cesty osudu je svedou dohromady.
Patrik pracuje v luxusní restauraci L´Agneau v Praze.
Radek byl student téhož oboru ale byli od sebe daleko.
Jednou se setkali přes sociální síť BOOKFACE.
Začali se hádat. Patrik mu napsal, že Radek za nim nikdy nepřijel.
Radka to urazilo. Skončila mezi nimi konverzace. Následující den Patrika čekal šok.
Napsal mu Radek, že za nim další den hodlá přijet.
Patrik se toho setkání bál. Netušil co může čekat od protějšku. Když skončil v práci, vyšel ven před hotel. A on ... On tam byl. Patrik byl štěstím bez sebe. Nevěděl co říkat. Ale byl rád že je tam.
Šli spolu za ruku okolo řeky. Smáli se na sebe. Patrik cítil tolik energie v srdci.
Byl tak nadšený. Chtěl ho políbit ale bál se reakce veřejnosti.
Už se blížila poslední chvíle než Radek odjel. Patrik měl touhu ho vzít a líbat ho všude na těle.
Myslel na to jaké to bylo když spolu byli na pokoji a užívali si úžasné chvíle spolu.
Byli to ty chvíle, které se nedají zapomenout. Byli to ty chvíle, kdy mu stačila jen jeho společnost a on byl ten nejšťastnější kluk na světě. Na nádraží seděli spolu. Tajně se drželi za ruce. Jejich pohledy byli přímé. Dívali si navzájem do oči. Jejich sladká slova je navzájem hladila u srdce.
Přijel vlak. Patrik pocítil bolest u srdce. Ten, který pro něj byl vše odjíždí. Zase budu sám.
Radek odjížděl byl dál a dál . V Patrikových očích se objevil pláč. Takový který znal jen když byl smutný a zklamaný. Netušil co se to s ním děje. Jako by byl bez srdce.
V tu chvíli si ale uvědomil jednu věc. Pro lásku se musí trpět. A musí doufat, že jednou nastane ten krásný a správný okamžik, kdy ráno otevře oči a vedle něj... Bude ležet Radek
Před nedávnou dobou potkal kluka, Radka, který mu dvakrát zlomil srdce.
Dlouho se spolu neviděli. Mezi tím si každý z nich našel někoho jiného.
Ostatně, jak to bývá cesty osudu je svedou dohromady.
Patrik pracuje v luxusní restauraci L´Agneau v Praze.
Radek byl student téhož oboru ale byli od sebe daleko.
Jednou se setkali přes sociální síť BOOKFACE.
Začali se hádat. Patrik mu napsal, že Radek za nim nikdy nepřijel.
Radka to urazilo. Skončila mezi nimi konverzace. Následující den Patrika čekal šok.
Napsal mu Radek, že za nim další den hodlá přijet.
Patrik se toho setkání bál. Netušil co může čekat od protějšku. Když skončil v práci, vyšel ven před hotel. A on ... On tam byl. Patrik byl štěstím bez sebe. Nevěděl co říkat. Ale byl rád že je tam.
Šli spolu za ruku okolo řeky. Smáli se na sebe. Patrik cítil tolik energie v srdci.
Byl tak nadšený. Chtěl ho políbit ale bál se reakce veřejnosti.
Už se blížila poslední chvíle než Radek odjel. Patrik měl touhu ho vzít a líbat ho všude na těle.
Myslel na to jaké to bylo když spolu byli na pokoji a užívali si úžasné chvíle spolu.
Byli to ty chvíle, které se nedají zapomenout. Byli to ty chvíle, kdy mu stačila jen jeho společnost a on byl ten nejšťastnější kluk na světě. Na nádraží seděli spolu. Tajně se drželi za ruce. Jejich pohledy byli přímé. Dívali si navzájem do oči. Jejich sladká slova je navzájem hladila u srdce.
Přijel vlak. Patrik pocítil bolest u srdce. Ten, který pro něj byl vše odjíždí. Zase budu sám.
Radek odjížděl byl dál a dál . V Patrikových očích se objevil pláč. Takový který znal jen když byl smutný a zklamaný. Netušil co se to s ním děje. Jako by byl bez srdce.
V tu chvíli si ale uvědomil jednu věc. Pro lásku se musí trpět. A musí doufat, že jednou nastane ten krásný a správný okamžik, kdy ráno otevře oči a vedle něj... Bude ležet Radek
THE END
Dannyx Fox Drumstick
10. března. 2015
Setkání se Slaninou
Bylo to krásné nedělní dopoledne a já vyrazil se vší spokojeností na brigádu do Beránku.
Byl jsem tam já a vrchní číšník Míra. Začalo to v klidu já se staral o pití a Míra o jídlo.
Blížila se první hodina odpolední a co se nestalo. Stůl u okna číslo 3 obsadil nečekaný host.
Byl vysoký. Bez vlasů. Ale hned jsem věděl o koho se jedna. Byl to výborný kuchař Ondřej Slanina.
Na jednu stránku se člověk neuvěřitelně těší. Ale na druhou stránku co když se nějako shodím ? Před takovým kalibrem jako je on? Tuhle myšlenku jsem měl v hlavě po celou tu dobu co tam byl.
Klepal jsem se jak malý ratlík Ale nakonec jsem k němu šel já. Nabídl jsem jemu i jeho ženě jídelní lístek.
Dostal jsem od něj následnou otázku co je to Pavlišovský řízek. Jeho žena ho mírně po kárala ale i tak chtěl vědět co to je. Vysvětlil jsem mu to ale nakonec i přes mojí detailní snahu si to nedal. Trochu zklamalo. Odešel jsem od jeho stolu. A zase jsem se klepal. Byl tam asi hodinu a půl. V hlavě mi bliklo, že už taková příležitost nebude. A tak když odcházeli sebral sem odvahu a začal jsem s ním konverzovat :
Pane Slanina, silně Vás i Vaší kulinářskou práci obdivuji.
Před pár měsíci jste pro můj blog dělal rozhovor.
Myslíte že by jsem Vás mohl poprosit o společnou fotku?
Na jeho tváři se objevil úsměv a řekl že s radostí. Vyšli jsme před Beránek, kde nás jeho žena vyfotila.
Byl to úžasný zážitek. Na to se prostě nezapomíná !
Byl jsem tam já a vrchní číšník Míra. Začalo to v klidu já se staral o pití a Míra o jídlo.
Blížila se první hodina odpolední a co se nestalo. Stůl u okna číslo 3 obsadil nečekaný host.
Byl vysoký. Bez vlasů. Ale hned jsem věděl o koho se jedna. Byl to výborný kuchař Ondřej Slanina.
Na jednu stránku se člověk neuvěřitelně těší. Ale na druhou stránku co když se nějako shodím ? Před takovým kalibrem jako je on? Tuhle myšlenku jsem měl v hlavě po celou tu dobu co tam byl.
Klepal jsem se jak malý ratlík Ale nakonec jsem k němu šel já. Nabídl jsem jemu i jeho ženě jídelní lístek.
Dostal jsem od něj následnou otázku co je to Pavlišovský řízek. Jeho žena ho mírně po kárala ale i tak chtěl vědět co to je. Vysvětlil jsem mu to ale nakonec i přes mojí detailní snahu si to nedal. Trochu zklamalo. Odešel jsem od jeho stolu. A zase jsem se klepal. Byl tam asi hodinu a půl. V hlavě mi bliklo, že už taková příležitost nebude. A tak když odcházeli sebral sem odvahu a začal jsem s ním konverzovat :
Pane Slanina, silně Vás i Vaší kulinářskou práci obdivuji.
Před pár měsíci jste pro můj blog dělal rozhovor.
Myslíte že by jsem Vás mohl poprosit o společnou fotku?
Na jeho tváři se objevil úsměv a řekl že s radostí. Vyšli jsme před Beránek, kde nás jeho žena vyfotila.
Byl to úžasný zážitek. Na to se prostě nezapomíná !
Úryvek z dnešního dne
Proč zrovna dnešní den? Má to své opodstatnění.
Byl to zvláštní den tím, jaký byl. Ráno začal velmi pochmurně.
Probudil jsem se, hlava se mi mírně točila. A vzpomínal jsem na včerejší večer, kdy jsem lehce upíjel v hospodě z Luckou. Inu vyrazil jsem do škola. Cesta mě přišla dlouhá než obvykle. Nohy jsem měl těžké.
Ve vlaku ke mě přistoupila Janča. A tak jsme začali drbat. Ráno na mě čekal už na nádraží Honzík.
Byl jsem neskutečně rád, že jsem ho viděl.
A pak to nějako začalo. Přišla mi SMS od mé sestry. Řeknu Vám raději jen úryvek.
Byl to zvláštní den tím, jaký byl. Ráno začal velmi pochmurně.
Probudil jsem se, hlava se mi mírně točila. A vzpomínal jsem na včerejší večer, kdy jsem lehce upíjel v hospodě z Luckou. Inu vyrazil jsem do škola. Cesta mě přišla dlouhá než obvykle. Nohy jsem měl těžké.
Ve vlaku ke mě přistoupila Janča. A tak jsme začali drbat. Ráno na mě čekal už na nádraží Honzík.
Byl jsem neskutečně rád, že jsem ho viděl.
A pak to nějako začalo. Přišla mi SMS od mé sestry. Řeknu Vám raději jen úryvek.
A TO PRKÉNKO NA ZÁCHODĚ, TOM PŘIJEDE TO OPRAVIT A NAÚČTUJE TO TOBĚ.
Tak tohle mě dostalo nu a pak už ten den lepší nebyl. Musel jsem se celou dobu koukat na tu namyšlenou krávu Evu, která bohužel sedí přede mnou cokoliv jsem měl v ruce měl jsem tu chuť to po ní hodit!
Nákup k ,,nezaplacení "
A bylo to tady! Den před plesem vážený pan Stodůlka začal shánět sako.
Náchod? Zabité město. Tam to nevidělo kvalitní sako ani na google maps.
Přišla na úvahu jenom jedna možnost. HRADEC KRÁLOVÉ
Má drahá polovička mi dělala společnost. Jeli jsme autobusem z Nového Města nad Metují.
Kolem čtvrté hodiny jsme tam mohli být a následovala už jen krátká cesta do OC Futurum.
Upřímně nebaví mě nakupovat a nikdy mě to ani bavit nebude. Ale což když máme jednou ples..
Můj plán : sehnat nějaké levné a přitom solidní komplet .
Myslíte že se mi to splnilo? Omyl! Zvedl se mi žaludek při těch cenách.
Nejdřív jsme navštívili Obchod Blažek. Česká značka, česká kvalita a.... česká cena.
Při nákupu kompletu by jsme se zcela jistě nedostali pod 6000 ,-.
Máme ale ještě rezervu. Ve Futuru je ještě jeden obchod se společenskými obleky.
Nepamatuji si název ale je to chlápek co šije na míru. Nu jenže jeho cena za čisté sako cca 22 000 mě velmi rychle odradila. Nezbylo nic jiného než risknout Blažka. Našel jsem tam oblek cca za 5 998 ,-
což oblek potřebuji tak jsem do toho musel jít. Ale jak to bývá vždy se najde problém.
Kalhoty na MĚ na člověka co má 191 cm dlouhé a v pasu trochu větší.
Naštěstí paní měla dobrý servis a tak mi je do hodiny zkrátila a zapošila za minimální cenu.
Což mě potěšilo. Byl jsem z toho v šoku a to do slova a do písmene. Musel jsem to rozdýchat.
Takže vitamín C a návštěva KFC s Honzikem.
Honzíku, chtěl by jsem Ti poděkovat, za hezky den v Hradci.
Že jsi vydržel moje nervy , když jsem se vztekal.
Díky za to, že tě mám ! :)
A na závěr, fotka jak jsem byl ,, hezký "
Mandrage 5.3.2015
A byl tu ten velký den D. Proč? Odpověď je jednoduchá u nás v Beránku měla vystupovat výborná plzeňská skupina Mandrage. Byl jsem dojat touto kapelou ještě odpoledne, než koncert začal.
Přišli na oběd a ano bylo mi ctí tyto chlapy co si rádi Plzeň dají obsluhovat. Po praxi jsem vyrazil ve víru velkoměsta Náchoda užít si krásny den. Když do Náchoda přijel Honzík, šli jsme spolu do UV kavárny.
Kde jsme si dali dezert který stál za starou bačkoru a dal jsem si Plzeň ( jako obvykle) . Ovšem co mě překvapilo ... Za lahvovou Plzeň chtěli 30 CZK. Což by ještě nebyl takový hřích ale lidi... Ta velikost. To byl maximálně jeden lok. Takovou malou lahev jsem jakživ neviděl... Ale budiž vraťme se k tématu. Bohužel mě před koncertem volala Lucka, že nemůže přijet. Ale její důvody jsem naprosto chápal. Před koncertem jsme šli do Beránku na večeři.. A kdo tam neseděl. Opět komplet kolektiv skupiny Mandrage.
Po dobré až-li výborné večeři jsme se uchýlili do divadla, kde jsme se v pohodlí usadili.
A začalo to ! Nastoupili ... A začali hrát. Ta muzika mi začala srdce brát. Ty texty. Byli úžasné...
Jediná věc co zklamala, bylo to, že skoro cele vystoupení seděli na židlích a zrovna moc pohybu neprojevili.
Tak či tak. koncert byl úžasný. Splnil se mi sen. Slyšet šrouby a matice naživo.. Lidi... Tomu se nic nevyrovná.
Po koncertu jsme si šli sednout do kavárny, kde jsme z Honzikem projednávali obří bussines plán. Když jsem v sobě pár piv měl, šlo mi to mluvení čím dál lépe a lépe. Následně jsme už pokračovali směr kebab.
Byl jsem spokojený. Tak dobré jídlo po večeru. BOMBA!! A pak jsme to zakončili klidnou procházkou přes Náchod až k Tomášovi do bytu, kde jsme v klidu ulehli a spali.
Následující den kapela odjížděli. Na mou pokoru přijeli ještě na oběd. A v ten moment jsem dostal myšlenku která mi zatížila hlavu minimálně od 20 kilo. JÁ CHCI Z VÍTKEM FOTKU !
Jelikož jsem drzý chlapec, tak když Vítek odcházel požádal jsem ho o fotku. S radostí mou prosbu přijal.
Za což jsem neuvěřitelně vděčný ! A nyní pár fotek na závěr :
Více info o skupině Mandrage ZDE
Přišli na oběd a ano bylo mi ctí tyto chlapy co si rádi Plzeň dají obsluhovat. Po praxi jsem vyrazil ve víru velkoměsta Náchoda užít si krásny den. Když do Náchoda přijel Honzík, šli jsme spolu do UV kavárny.
Kde jsme si dali dezert který stál za starou bačkoru a dal jsem si Plzeň ( jako obvykle) . Ovšem co mě překvapilo ... Za lahvovou Plzeň chtěli 30 CZK. Což by ještě nebyl takový hřích ale lidi... Ta velikost. To byl maximálně jeden lok. Takovou malou lahev jsem jakživ neviděl... Ale budiž vraťme se k tématu. Bohužel mě před koncertem volala Lucka, že nemůže přijet. Ale její důvody jsem naprosto chápal. Před koncertem jsme šli do Beránku na večeři.. A kdo tam neseděl. Opět komplet kolektiv skupiny Mandrage.
Po dobré až-li výborné večeři jsme se uchýlili do divadla, kde jsme se v pohodlí usadili.
A začalo to ! Nastoupili ... A začali hrát. Ta muzika mi začala srdce brát. Ty texty. Byli úžasné...
Jediná věc co zklamala, bylo to, že skoro cele vystoupení seděli na židlích a zrovna moc pohybu neprojevili.
Tak či tak. koncert byl úžasný. Splnil se mi sen. Slyšet šrouby a matice naživo.. Lidi... Tomu se nic nevyrovná.
Po koncertu jsme si šli sednout do kavárny, kde jsme z Honzikem projednávali obří bussines plán. Když jsem v sobě pár piv měl, šlo mi to mluvení čím dál lépe a lépe. Následně jsme už pokračovali směr kebab.
Byl jsem spokojený. Tak dobré jídlo po večeru. BOMBA!! A pak jsme to zakončili klidnou procházkou přes Náchod až k Tomášovi do bytu, kde jsme v klidu ulehli a spali.
Následující den kapela odjížděli. Na mou pokoru přijeli ještě na oběd. A v ten moment jsem dostal myšlenku která mi zatížila hlavu minimálně od 20 kilo. JÁ CHCI Z VÍTKEM FOTKU !
Jelikož jsem drzý chlapec, tak když Vítek odcházel požádal jsem ho o fotku. S radostí mou prosbu přijal.
Za což jsem neuvěřitelně vděčný ! A nyní pár fotek na závěr :
Více info o skupině Mandrage ZDE
Přihlásit se k odběru:
Komentáře (Atom)