Štědrý den z Honzíkovi strany

Štědrý den

 Náš štědrý den začínal jako klasický den, plný zmatků, spěchu, atd. klasický den :D Vzhůru jsem byl už asi v 9 ale z postele jsem se dostal až nějako kolem 10, nojo iPad a YouTube mi zaberou tu hodinku ráno. jsem hrozný, ale tak už si na to asi všichni doma zvykli. Když jsem vstal tak jsem si šel udělat snídani v podobě Müsly s jogurtem, potom rodičové odešli se psem na procházku do lesa, tak jsem musel se sestrou uklidit kuchyň, koupelnu a setřít podlahy. Stromeček už máme ozdobený od neděle, nemohli jsme se letos vánoc dočkat a chyběla nám taková pravá vánoční atmosféra tak jsme si stromeček ozdobili o něco dříve než je zvykem. když se rodiče vrátili dali jsme si pozdní oběd a po té kávu. Okolo půl 3 jsem se vydali na hřbitov zapálil svíčky, už to tam krásně svítilo. z hřbitova jsme se malinko prošli po vesnici a stavili se jako každý rok na návštěvě u tety kde jsme se zdrželi do půl 7. Hned jak jsme se vrátili domů jsme začali smažit kapra a péct lososa, když jsme usedli k večeři tak jsem se do toho hned pustili, bylo to užasne, celý večer byl úžasný. okolo 8 hodiny jsme se přesunuli do obývacího pokoje ke stromečku. U nás doma máme takovou tradici, že si nejdříve všichni rozdáme dárky a pak si každý postupně rozbalí všechny dárky najednou a až pak začne další, ale letos byla změna a každý si vždy rozbalil jeden dárek a pak další a šlo to tak dokola dokud jsme neměli rozbaleny všechny dárky. Letos by se dalo říci, že u nás byly “skromné” vánoce. Dostal jsem sice Notebook, který nebyl úplně nejlevnější, ale část jsem si zaplatil a potřeboval jsem ho, protože jedna nejmenovaná osoba mi na něj klekla, ale byla to hlavně moje chyba, neměl jsem ho zavřený pokládat do postele. Takže můj hlavní dárek byl notebook o kterém jsem věděl, potom jsem dostal knížku Krása, móda a životní styl od holek z Cup of style a Já YouTuber, obě moc krásné knížky. Od sestry jsem dostal “šejkr”, aby mi aspoň ten barmanský kurz na něco byl užitečný a abych jí míchal drinky jak říká sestra. Od mé drahé polovičky jsem dostal krasný přívěšek ve tvaru srdce, který je rozpůlený a každý má na své půlce napsané jméno toho druhého <3

Tímto asi můj štědrý večer končí, byl hezký jako každý rok, nejdůležitější je, že jsem byl se svojí rodinou. Doufám že třeba příští rok ho budu moci strávit se svojí drahou polovičkou. :)

Začínají nám Vánoce

Byl to krasná štědrý den. Probudil jsem se z dětmi okolo sedmé hodiny ranní a venku už vydávalo sluníčko své první paprsky, které s jistotou ukazovali, že by to mohl byt krásny teplý den. Já se oblékl do každodenního obleku ( tepláky a tričko) ... Děti přišli k obývacímu pokoji... Otevřeli dveře... a viděli krásný stromeček, se kterým jsme si dali se sestrou docela dosti práce. Bydli nadšený kolik sladkostí a barev na  něm je. Poté jsme se dívali na pohádky a pomalu ujídali výborné čokoládové bonbony ze stromečku. Já na to jen z radostí přihlížel. Bylo zvláštní a zároveň úžasný vidět tu dětskou radost. Jiskry v jejich očí... To rozjaření. Je to zážitek, který je k nezaplacení. Následovala bohatá snídaně z domácí vánočky, slaného i sladkého závinu a výborné buchty. Teplé kakao nás zahřálo a následoval dopolední klid, ve kterém jsem stihl shlédnout pohádku.. Okolo jedenácté hodiny jsme vyrazili po známých a hřbitovech. Dorazili jsme také k naší ,,drahé tetičce" na kterou jsem se ,,moc" těšil. Ta návštěva byla... no už aby byla za mnou. Když jsme po hodině odjížděli odpadl ze mne  kámen a já si zase užíval svobodu vyjádření názoru. Ještě aby jsem nezapomněl švagr byl nadšený z toho jak jsme za úžasnou cenu natankovali plnou nádrž. No dorazili jsme domu a nastala příprava pozdního obědu. Hrachovou ( výbornou) polévku. Poté jsme usedli spokojeně k obědu. Naše drahá dítka všechno bez jakýchkoliv debat snědla. Poté vyrazili s dědečkem a švagrem na jízdu s koňským spřežením krmit zvířátka. A v ten moment nastala....

Velká akce veškeré přípravy

Děti jsou pryč, dárky do koupelny, vytáhnout slavnostní nádobí z půdy, vyleštit jej a vše připravit na večer. Bylo toho trochu moc najednou. Vše stihnout než přijedou zpět s pocitem, že u nich způsobíme překvapení a sami sobě vnitřní pocit štěstí. Obdivuji svou sestru, za to jaký dokáže vydržet nátlak. A přitom dokáže provést práci na 100%.  Vše bylo připraveno a děti přijeli nastala opět doba klidu, kdy jsme koukali na krásné pohádky a zároveň vzpomínali jak to třeba bylo před rokem. Doba večeře je už vcelku klidná. Ludík( švagr) jde z dětmi dělat klobásu a řízky a se sestrou zatím máme čas udělat bramborou kaši a jejího božského lososa, který by se dal jíst 365 dní v roce.

Když jsme usedli k večeři, dodržujeme pravidlo, že nikdo od stolu nesmí vstát . Což se vskutku dodrželo. Děti s neskutečnou ochotou a zároveň natěšením jedli. Nejdřív byl hovězí vývar s játrovými knedlíčky a domácími nudlemi. Byla výborná a následovala bohatá hostina 

1. Bramborová kaše/ bramborový salát
2. Pečený losos na bylinkách
3. Obalená klobása
4. Kuřecí řízek

Co myslíte, že jsem si dal? Ano uhádli jste. Jsem prase, tak jsem si dal od každého něco, málem jsem praskl ale to mi vůbec nevadilo. Nakonec, měl pod talířem nějakou minci kterou dostal jako odměnu za dobrou misi (snědenou večeři) očividně mě to nedělalo problém. Talíř po mém ,,výkonu" byl čistý jak kdyby se vyndal z myčky. Poté přišel okamžik, kdy jsme šli ke mne do pokoje a vyhlíželi jsme Ježíška. Bohužel tento rok změnil svůj pravidelný let a z našeho okna nešel vidět. 

Nastal okamžik, na které každé dítko čeka

....Zazvonil zvonek....

Děti i já jsme utichli. Viděl jsem ten moment kdy jsou nedočkavý a plný očekávání.

Pomalu jsme se seřadili a sešli po schodech dolů k obývacímu pokoji kde náš stromek ukrýval veškerá překvapení a tajemství. Jdeme rozbalovat když v tom sestra vyřkla:  POČKAT, JEŠTĚ SE MUSÍME V VYFOTIT tak jsme dali do kupy děti. Já spustil samospoušť a čekali až se to vyfotí... Nic a nic.. Fajn, došlo mi nejspíš, že tu samospoušť jsem vůbec nepustil. 

Pokus číslo dva a už to konečně vyšlo. Následovalo to na co celý den děti čekají. ROZBALOVANÍ DÁRKŮ. Všichni hledali to své a já v tichosti seděl a čekal, až se přede mnou objeví jedno z dětí a donese mi dárek. Dostal jsem jich mnoho. Pro mne to bylo mnoho protože jsem dostal to co jsem si přál a zároveň i dárky, který ve mne vyvolali dojem neskutečného překvapení a radosti u srdíčka. Claudinka ukázala, že je originál a ne jako každé jiné dítko. Vždy si rozbalila jeden dárek se  kterým měla tendenci si hned hrát. Takže její rozbalování dárků následovalo až do následujícího dne. Danielka a Ríša si rozbalili dárky hned a všechny. Po tom celém dnu jsem byl rád za to hromadné štěstí . Zároveň jsem žil a užíval si představu, že ten stres a starosti jsou za námi a Vánoční svátku mohou v klidu začít. 

Jaká je má osobní myšlenka o Honzíkovi ?

Těžká otázka, ale zároveň těžší odpověď.

Dříve by jsem na ní asi nedokázal odpovědět...

Po půl roce co s ním jsem, jsem ochotný napsat, jaké

 pozitivní a negativní vlastnosti Honzík má... 

Rozhodl jsem se nejdříve napsat něco o broučkovi a pak nějako do určitých bodů shrnout jaké jsou jeho vlastnosti.

Honzikovi je 16 let, vlastně skoro 17. Je mladý, ve většině případech chytrý, ale každý má své mouchy a tak občas nastanou situace, kdy si trochu vyměníme názory. Studuje střední hotelovou školu v Hradci. Jeho styl muziky je na můj vkus poměrně divoký například Nicki Minaj, Iggy Azalea, Rita Ora, Beyonc...
Jeho oblíbené jídlo se nedá určit, protože se v jídle vyzná a má velmi rozsáhlé chutě. Co třeba nikdy nesní? I takové téma může být..
Je to například uzené maso, párky a špekáčky. Nepije alkohol, pokud nepočítám jablečný cider nebo přednedávnem ochutnal i Jack Daniel´s FIRE. Máme i rozdílný názor, jelikož já rád sportuji, naopak Honzík moc ne, neříkám, že by se sportu vyhýbal, ale nemá k němu takový kladný vztah jako já. Musím také opomenout, že íjeden z důvodu, proč je akvárium u mě v  pokoji je ten, že k rybkám nemá takový cit a navíc se bojí, že by mu mohli uhynout. Rád je sám sebou, nebojí se vyjádřit co právě cítí. A teď si probereme takové ty plusy a mínusy co má jistě každý z nás.

+ Je komunikativní 

+ Rád o mě pečuje 

+ Umíme se k sobě chovat jako kamarádi a prostě blbneme

+ Líbí se mi jeho styl upravovaní, dlouhé časy trávené v koupelně a šatníku

+ Jeho styl oblečení je takový pro mě divní.. Já obléknu co najdu ale on ne, snaží se aby mne vždy něčím zaujal, čehož si neskutečně moc vážím, je krásné vidět že se snaží aby se mi líbil

+ Kdykoliv mám problém(y) vždy mě dokáže utěšit svými něžnými slovy

+ Je pozorný v jakékoliv situaci, vždy když vidí, že je něco v  nepořádku, ihned se o to začne zajímat.

+ Mám v  něm velkou podporu, protože mě dokáže zaujmout jen svým svůdným pohledem a úsměvem, ve kterém vidím jen pozitivní myšlenku a hodného člověka.

+ Nemluvě o jeho velké toleranci ( dokáže přijmout jakoukoliv mou náladu a chování)

+ Snaží se mi přizpůsobit ( začal dobrovolně cvičit, omezil sladké)

+ Moc si vážím že mě představil veškerým členům své rodiny a přijali mě

- dokáže mě trochu rozhodit, když se během minuty 10 krát zeptá ,, CO SE DĚJE"

- nenechá si nikdy nic vysvětlit a dělá si vše podle sebe i když to nakonec dopadne špatně

- jsou nějaké zájmy, jako je třeba sebeobrana do kterých se nechce zapojit bohužel

- občas mě přijde, že nedokáže mou práci a činy ohodnotit nebo si je nějako docenit. 

- já osobně se snažím vždy vymyslet něco nového co by náš vztah obohatilo, rád by jsem viděl také takovou snahu i z jeho strany  

- jeho vyjadřování občas působí negativně i když to je pro něj klasické vyjadřování.

I přes to všechno ho neskutečně miluji. Znamená pro mě moc. Ani netuší jak moc.

Udělal by jsem pro něj cokoliv co by si jenom přál. 

Je to takové moje miminko o které se rád starám.

Pravá láska je to, když dokážeme danou osobu milovat takovou jakou je i s veškerými chybami a vadami .

Příběh mého akvária: 2 Velké stěhování

Dnes jsem přišel domů, první věc co vždy dělám je to, že běžím ke svému akváriu a zkontroluji všechny své miláčky.

Dnes mě tam bohužel nečekalo nic pozitivního.
Našel jsem navrchu akvária plavat Adélku naši bojovnici.
Měla okousané ploutvičky a plavala lehce bokem.
Bál a i nyní se o ní bojím. Určitě za to mohou Noe a Goldie.
Je to koloběh života a potravního řetězce. Silnější sežere slabšího.
Neváhal jsem a Adélku jsem dal na ,,samotku" do sklenice. 
Chudák byla úplně mimo. Bylo mi smutno. Netušil jsem co dělat dále.
Když  přijeli maminka a Honzík bylo jasno NOE A GOLDIE UŽ NADÁLE NEMOHOU SDÍLET JEDNO AKVÁRIUM... z toho vyplynulo, že je zapotřebí nové akvárium pro ně dva.

 Naštěstí byla maminka tak hodná a navrhla, že můžeme učinit cestu do Jaroměře, kde můžeme zakoupit nové obydlí pro ty dva zmetky. V Tescu jsme akvárium našli a ihned koupily, dále jsme koupily štěrk do nového obydlí a pro moje akvárium jsem koupil modré písčité dno. 

Když jsme dorazili domů, začali jsme s akcí STĚHOVÁNÍ. Vybavili jsme nové akvárium a usedlíky jsme tam umístili. Do mého akvária jsem přidal nové modré dno, které ozdobilo akvárium na lepší a hezčí úroveň. 

Elisabeth, Chipp a Deyl a Rudolf byli trochu v šoku, že je akvárium o něco chudší a zároveň o něco bohatší. Jinak pašák Deyl dnes snědl celou tabletku krmiva s řasami. Udělal mi radost a jeho spokojenost vyjádřil skotačením po celém akvárium, které zakončil pod větývkou, kde nyní odpočívá.

Adélka odpočívá a doufám v to, že se brzy z toho dostane a uzdraví se. Četl jsem na internetových stránkách, že se dokáží ploutvičky znovu obnovit ale bez barevného pigmentu. Mě by nevadilo, kdyby její ploutvičky byli už jen bílé nebo průhledné, hlavní by bylo, aby byla zdravá a spokojená. 

5 rad, jak být šťastným člověkem

V dnešní době je těžké být šťastný, protože se trápíme kvůli každé maličkosti.

Já sám věřím, že každý z nás má nějakou tu radu či cestu, jak docílit k tomu pravému štěstí.

1. Buďte sami sebou a nesrovnávejte se s ostatními

    Je to v celku prosté a jednoduché ovšem velká část populace tuto     maličkost nechápe. Přitom stačí tak málo, šťastný vztah, krásná 

    rodina, úspěch v práci či sportu. Každý z nás je originál.           Jakékoliv rozhodnutí, myšlení či názor je vaše originální           vizitka o tom jaký jste. 

         2. Co třeba si zkusit trochu věřit?  

 Chvilková myšlenka typu: To nedokážu.. To nezvládnu

Proč toto? Proč se bát toho že je někdo lepší?

Každý je v něčem dobrý a opět se dostáváme k prvnímu bodu

nesrovnávat se s ostatními 

Jděte svým směrem, přeskakujte překážky s jistotou že zrovna vy jste ti kdo to dokážou a zvládnou.

         3. Za jakékoliv situace se milovat 

Milujte svou vlastní osobu především, neubližujte si!

Mějte rádi každou část svého těla, ať jsou to vaše, krásné oči, jemné a suché ruce, dlouhé a štíhlé nohy nebo třeba i krásné a boubelaté boky. 

         4. Sen a pření = REALIZACE 

V klidu si sedněte na gauč dejte si kávu nebo čaj...

Otevřete si notýsek nebo si zkuste vzít papír a napsat si své největší sny, kterých by jste chtěli dosáhnout. 

Zavřete oči, pohodlně se usaďte, a představte si své sny ve své myšlence. Poté přemýšlejte jak můžete svých snů dosáhnout ač rychle tak i pomalu. Udělejte si stručný plán a začněte jej pomalu realizovat. Život je o tom aby jsme si plnili sny. A dělali sami sebe šťastnými. 

         5.Ať jsi jaky jsi... zůstaň takový/ taková

Sami žijete svůj život, život se odvíjí od toho jak si ho sami určujeme, odvíjí se od akcí a činů, které děláme každou vteřinou.

Je jedno zdali jste hubený, nebo více výraznější, zdali máte na hlavě pleš nebo červeně svítivé vlasy nebo třeba každý z nás má svůj originální slovník který používá. Podle ostatních se oblékáte jak blbci. ALE KOHO TO ZAJÍMÁ DŮLEŽITÉ JE TO, ŽE JSTE TO VY ! TAK TAKOVÝ I ZŮSTAŇTE. BEZ OHLEDU NA TO CO DĚLÁTE.

PRAVÝ LIDÉ KTEŘÍ VÁS MAJÍ RÁDI TU BUDOU VŽDY KDYŽ JE BUDETE POTŘEBOVAT A NEBUDE JE ZAJÍMAT JAKÉ MÁTE CHYBY 

SVĚT BOJOVÝCH UMĚNÍ A SPORTŮ- Pěst pěti předků

Pěst pěti předků 

Vysvětlení pojmů: Spojené prvky pěti šaolinských systémů 

Doba zrodu: 13. století 

Zakladatel: Paj Ju- Feng

Místo původu: Provincie Che-Nan, Čína

• Paj Ju- Feng žil v 13. století šaolinským mnichem a spojil 5 šaolinských systému v jeden 
• vytvořil tím styl pěst pěti předků 
• využívá práci nohou, techniky vytváření síly, dechové metody a techniky rukou z bílého jeřába
• tento systém nadále využívá skromné zbraně jako jsou například čínské jídelní hůlky, misky na rýži a dokonce se využívali i dýmky na kouření opia.
• systém se opírá o ústřední principy ,,Tří bitev"  
• Učí je: příprava na zápas a trénink,  zápasnické techniky a taktiky, konečně celková strategie celkového zápasu
• Principy Tří bitev mají svůj protějšek ve třech bitvách, které musí cvičenci vybojovat ve svém životě:  koncepční bitva, fyzická bitva a duchovní bitva 

Fakjů pane učiteli 2

Byl krásný pátek.
Bylo dopoledne.
A z Honzíkem jsme přemýšleli co dělat v tento krásný den.
Netuším proč nebo jak ale napadlo mě ze sebe vyhodit jen to, že je v kině film Fakjů pane učiteli 2. A co nás mohlo trknout než to, že na to chceme jet. Během odpoledne jsme volali mamce, kdy dorazí( měli jsme v plánu jet autem). Mezitím jsme udělali společný oběd a přijela naše drahá sestra. Když přijela mamka, nasedli jsme do auta a čekala nás noční cesta do Hradce. Bál jsem se řídit ve tmě ale rychlost 50 kilometru za hodinu to jistila. Nejtěžší byla cesta do Hradce i cesta přes město. Bohužel nejsme synchronizovaný v autě aby jsme se navzájem navigovali tak došlo i k malým omylům, který dodali této jízdě pravou šťávu a adrenalin.

Když jsme dorazili do obchodního centra Futurum koupili jsme lístky, přišlo mě vhodné broučka pozvat. A tak se i stalo, než film začal tak jsme se šli ještě projít a nakoupit nějaké dobré věci na mlsání k filmu. 

Když začal film, trochu jsem přemýšlel, jaké to bude, dělal jsem si různé představy, protože první díl se mi docela i líbil ovšem netušil jsem co čekat od této novinky. 
Byl jsem mile překvapen už začátkem filmu, začalo to tím ,, pubertálním " humorem a pokračovalo to, vtipy a film byl originální. Poprvé co jsem byl v kině a bavil jsem se od první vteřiny filmu.
Lidem co se na tento film chystají vřele doporučuji. 
Je plný humoru, originality i nenahraditelného děje, který se přesunul až do Thajska. 

,, Honzík mě pokouší a každý den se ptá, zdali znovu nepojedeme. Kdyby to nestálo tolik financí a bylo více času, neváhal by jsem a jel na to znovu " a možná ještě znovu..

Příběh mého akvária: 1 Seznámení s obyvateli

Zdravím Vás, moji drazí čtenáři.
Dlouhou dobu vlastníme z Honzíkem akvárium, kde jsme doposud chovali ,, přeživší" rybičky. Jednoho dne jsme se rozhodli, že akvárium půjde ke mě do pokoje. Dělalo mi to velkou radost. Můj pokoj se tím alespoň trochu oživil. Rybičky mi připomínají mou osobu. Jsou to němé tváře, které dokáži dovádět. Za celou tu dobu jsem zaznamenal, že každý jedinec v akváriu má svůj osobní charakter.
V dnešním úvodním dílu by jsem vás rád seznámil s obyvateli našeho obydlí a něco vám o nic řekl.  

Po pravé straně obrázku vidíme albína.
Je to závojnatka a jmenuje se NOE.
Noe je nejstarší obyvatel akvária s Elisabeth. A jak se chová ? Je to velký pán, který dává silně najevo, že je to jeho akvárium a ostatní se musí přizpůsobit. Máme s ním špatné zkušeností, že nás rád ubírá o neonky, které s radostí likviduje, až na Martu, kterou nechává soužít po svém boku.  JE TO VELKÝ JEDLÍK 

A už zde máme novou hvězdu našeho domku Goldie. Název dostala proto, že je to naše zlatá rybka opět je to závojnatka, tentokrát má ale zlaté až li oranžové zbarvení. Zatím jsme se moc neseznámili, ale už nyní vím, že tu někdo rád jí dobroty.
Po pár dnech se připojila k Noemu a plují všude spolu. Myslím, že zde vzniká nový zamilovaný pár. 

Na řadě je moje největší zlatíčko akvária.
Jedná se o krunýřovce a nese vznešené jméno Elisabeth.  S Noem je nejstarším obyvatelem tohoto prostoru. Je velká asi  8 cm a má ráda místo u filtrace, kde tráví hromadu času. Jelikož se velikostně rovná Noemu, tak je jediná, kdo se s ním pere o jídlo a souboj vždy bez pochyby vyhraje. Ráda mlsá kousky okurek, salátů a řasy. 

Martička, je to jediná z první a druhý várky neonek, která přežila. Je samostatná. Často jí najdu u skalky, kde má svůj klid a také úkryt. Není nějako vybíravá na potravu, sní co najde. Občas se připojí k Elisabeth a prohánějí se, když je tak sleduji tak myslím, že se vytvořilo nové neobvykle kamarádství.

Po levé straně máme bojovníci Adélu.
Je sametově modře zbarvená. Její charakter je klidný, nikoho si nevšímá a bez účelu si plave po celém akváriu. Ráda se schovává do nádoby, kde máme zasazenou rostlinu.
Po pravé straně jsou neonky.... Nedostali ani jméno, jelikož jich bylo více. A navíc k dnešnímu dni, už bohužel ani jedna z nich není mezi živými rybičkami....

Rudolf  je náš mazánek. Původně je z mého akvária z druhého domova, kde žil s ostatními skaláry, které jej bohužel nepřijali a okusovali ho. Čekala nás cesta do nového akvária. Venku byla zima a já ho převážel ve sklenici, obalenou šátkem aby jsem držel alespoň trochu teplotu. Po vypuštění se pár dnů držel mimo šum ostatních rybek, ale pak si na ně pomalu zvykal a vyplouval mezi ně. Dnes už hrdě plave. Je radost sledovat jeho vrtící se ploutve. 

A na závěr zde máme dvojčata Chippa a Deyla. Jsou to opět krunýřovci. Zlatíčka. Jako děti často  provokují starší Elisabeth.
Ale jinak jsou neskutečně hodný. Mají rádi krmivo, které obsahuje vysoký podíl řas.
Oba dva se ale bojí Noeho, jen přece je o dost větší jak oni a tak raději prchají do skalky, kde se raději při cucnou a dělají, že tam nejsou. 

Toť k dnešnímu dne vše, tento článek bude nepravidelný, občas to budou delší a občas kratší články, záleží přece na tom, co naše rybičky vyvedou před mým zrakem. 

The Zookeeper wife - jak jsem se zúčastnil natáčení

Jednoho krásného, už ne letního dne jsem vyšel ze školy k zastávce u které byla plocha na vylepování plakátů. Byl tam hezký plakát. Hledáme hubené ženy a muže na natáčení nového filmu The Zookeeper wife.  Pro mě to byl nejdřív neutrální plakát. Nějako mě to netáhlo ale během několika dnů, kdy jsem ten potisk vídal jsem o to začal mít zájem. Rozhodl jsem se, že na ten konkurz půjdu.

27. 10. 2015 - Bylo to tu den konkurzu, vycházelo to na neděli. Já měl to štěstí, že to bylo až po práci.
Do Hradce jsem jel vlakem a velkou oporou mi byl můj drahý přítel Honzík, který mne doprovázel.
Konkurz se konal v kongresovém centru ALDIS. Honzik jel mezitím uklízet k babičce a já se svým spolužákem, který byl také přihlášený jsme kráčeli vstříc tomuto kroku.
Na konkurzu nám dali číslo a lístek, kde jsme vyplnili kontaktní a osobní údaje + veškeré osobní míry. Poté si nás vyfotili a končili jsme. Následovalo příjemné odpoledne s Patrikem kdy jsme si skočili na vínko, než nabyl čas a měl jsem se sejít s broučkem.

09.10.2015 - Zázrak oni se ozvali, ani netušíte jakou mi tím udělali radost. Poslali mi krásnou SMS.

Do filmu ZOOKEEPER dáváme foto na výběr

 na epizodní role na dny 14. a 15. 10 nebo 

16 a 17. 10 .

Napište do 13 hodin, kterou dvojici dnů máte

čas pokud nebudete vybráni do epizodní role, budete zařazení do komparzu.

Na moje štěstí si mne do epizodní role vybrali což potěšilo. Ale následoval ještě důležitý den před natáčením, kdy jsme museli dostat kostýmy.

13.10.2015 -  SMS a vyrazil jsem k hotelu Černigov kde nás už čekal autobus směrem do Josefova.

V 14 hodin jsme tam dorazili, byli jsme u zápisu kde jsme dostali lísteček s jménem, rolí, a dny kdy jsme natáčeli. Mělo následovat vyzkoušení kostýmu, a úprava vlasů. Zádrhel nastal už jen v té části kdy jsme si měli zkoušet kostýmy. NEBYLI K DISPOZICI  tedy spíše bylo jich málo. 

A tak jsme čekali a čekali. A kdy jsem se dostal na řadu? AŽ V 19 HODIN!!

Když jsem to měl za sebou odcházel jsem s pocitem, že už to mám za sebou.

16.10.2015 - A bylo to tu ten ,, slavný den" kdy mělo být natáčení.

Ráno jsme začínali od 5 hodin ráno a končili jsme asi v  osm.

Natáčení proběhlo v klidu. Osobně mě to bavilo, nová zkušenost, nový lidé a kamarádi.

Co více si jen přát. Tento den jsme natáčeli 4 scény. Natáčení jedné scény může trvat tak 2 hodiny záleží na tom jak jsme ,, šikovný " nebo také nejsme. Každý den jsme dostávali snídaně, obědy i večeře 

17.10.2015 - Poslední den natáčení, dorazil jsem  až na šestou hodinu. Snídaně byla  nic moc, starali

se o nás i lépe, nejlepší asi událost z rána byla ta, když  se tam důchodci hádali o rohlíky.

Dnes nás čekali jen dvě scény. Ale nebylo to o nic kratší jak předchozí den, protože jsme začali natáčet až v 10 hodin. Okolo čtvrté hodiny jsme to konečně měli za sebou. Za což jsem byl rad.

Tahat veškerou zbroj a kostým byla dřina. Byla to krásná zkušenost čas od času by to bylo hezké zpestření. Ale jako povolání by jsem to dělat nemohl. 

Odkaz na fotografie pana Součka ZDE 

Nechme se inspirovat Francii - Tvoření z OVOCE

Silně je všechny obdivuji. jsou to Francouzští kuchaři a lidé, kteří vytvářejí své kulinářské umění. Jak je známo, základ dobré kuchyně zrovna přichází od nic  a lituji, že jsou dodnes takové zaostalé země ( včetně české republiky) kde nejsme občas schopni vyrobit poživatelné jídlo. 
Jídlo nechutnáme jen ústy a chuťovými buňkami. Jídlo musí také vypadat dobře na talíři. Od pohledu vás musí zaujmout a naladit vás na chuť vybraných ingrediencí a směsicí chutí. Dále hodnotíme čichem. Jídlo by mělo mít příjemnou vůni po použitých surovinách a koření. A nakonec ta poslední část ústy( tu mám nejraději).

Dnes jsem vybral pokrmy, které slučují čerstvé ovoce a například palačinkou. Tuto kreativní část mile mohu doporučit ke snídani či pro potěšení vašich ratolestí .

  
















Je to vcelku jednoduché a myslím, že to lidi zaujme . 

Podzimní kreativita

Netuším proč jsem se zrovna zaměřil na toto téma, asi proto, že se již brzy přiblíží klidné období podzim. Toto období se dá také popsat jako přechod přírody do spánku, kdy se naše drahá příroda barví do všech pestrých i jemných barev a vytváří tak magickou symfonii. 

Co se týče výzdoby domu či zahrady  měli by jsme se řídit pravidlem kouzelná výzdoba minimum nákladů.
Proč to ale píši, myslím si, že veškeré potřebné věci, které by nám mohli zútulnit náš příbytek je v přírodě habaděj. Můžeme si vypěstovat dýně, v lese najít různé trvalé plody či různé květy které můžeme usušit nebo je použít ještě čerstvé.

Zde posílám pár fotek, které mě osobně zaujali.

10 a více faktu o.... Kouření

Cigareta, elektronická či klasická. Kdo z nás jí neokusil ? Nebo kdo z nás nekouří že? 

Každý určitě jednou zkusil tu dutinku plnou tabáku a s filtrem na konci vzít do úst, zapálit a potáhnout. Ale vraťme se k původnímu znění článku, řekneme si nějaká zajímavá fakta o kouření a cigaretách, které jsem vyšmejdil na internetu. 

1. Už za dob starých Mayu se sbírali tabákové listy cca 7- 10 století našeho letopočtu
2. Každá 5 smrt v USA je způsobena kouřením 
3. Každá cigareta vám zkracuje život o 11 minut
4. Pouhá 1 cigareta obsahuje 4800 chemikálii z toho 69 z nich jsou rakovinotvorné 
5. Minimálně 69% kuřáků chce přestat z kouřením 
6. Každý den v USA vykouří svou první cigaretu 4000 teenagerů 
7. Ročně zemře přibližně 50 000 lidí jen kvůli tomu, že vdechují cigaretový kouř
8. Denně se vykouří ,,pouhých"  15 000 000 000 cigaret 
9. První protikuřáckou kampaň zavedl již Adolf Hitler 
10. 1 Evropan co se naučil od Indiánů kouřit byl zatčen, lidé si mysleli že  ho posedl ďábel 
11. Lidé kteří kouří mají dříve šedivé vlasy

Když upřímně koukám na to co jsem napsal napadá mě jen jediná myšlenka. Přestat kouřit? Už jsem to několikrát zkusil. Šlo to a jde to bohužel, stalo se stalo se a pokračoval jsem dál. 

Základem je, aby člověk přinutil sám sebe a srovnal si pořádně v hlavě co sám chce a co ne. Osobně si ,myslím, že je také neskutečně důležitá podpora okolí a silná motivace. Věřím, že léčebny toto také dovedou, určitě ano. Ale v člověku se skrývá i vnitřní síla kterou když dokážeme ovládat.. Uděláme s ní divy. 

Přeji tímto do budoucna všem přestávajícím kuřákům aby se jim v jejích cestě k nekuřáckému životu dařilo. Aby vám nechyběla sebedůvěra a hlavně síla jít dále. KAŽDÝ Z NÁS NA TO MÁ.

Jde o to překonat tu největší překážku. A tou překážkou jsme MY SAMI SOBĚ.

SVĚT BOJOVÝCH UMĚNÍ A SPORTŮ- Opilá opice

Dnes se zaměříme na jeden styl. 

Je to v celku krásný a myslím si že i dost populární styl, který  se řadí do další odnože kung fu 

Opilá opice 

Vysvětlení pojmu: Styl kung fu ,,Opilá opice"  

Doba zrodu: Počátek 60. let 20. století 

Zakladatel: Více tvůrců 

Místo původu: Čína 

• jedná se o jeden z mnoha stylů kung fu 
• napodobuje ( nečekaně) pohyby opilé opice z důvodu aby se díky tomu zmátl protivník 
• i když jsou formy krátké obsahují mnoho krouživých a valivých pohybů a technik pádů, které se učí s kopy do střední části těla, které jsou zaměřeny na břicho a slabiny
• cvičenci jsou povzbuzováni, aby po provedení technik jako je například technika úderu dlaní dolů, uvolnili
• když tato část začne, provádí se trhavé pohyby, což značí změnu taktiky
• tento styl je inspirován románem z 16 století Putování na západ 
• ti kdo jej vytvořili věřili ve velkou účinnost, jelikož věděli že agrese a opilost tvoří určitou kombinaci
• opilost žáci smí pouze simulovat, během tréninku se alkohol nekonzumuje
• pět vůdčích principů : opice musí klamat tělem, musí být na své protivníky zlá, musí zneškodnit protivníkovy útoky, musí být nevypočitatelná, musí je umět zastrašit a blafovat

 

 

Zdroj obrázků: GOOGLE OBRÁZKY

Jelo se na adapťak .......

Přiblížil se ten čas, kdy jsme se museli .. Tedy spíše měli seznamovat.
Těšil jsem se na tu změnu. Jsem ve třídě se skoro 30 ti lidmi a skoro si nepamatuji jejich jména natož, aby jsem věděl odkud jsou či co mají rádi. Tato ,, akce " proběhla 9- 10 září.
Bylo to bohužel jen na jednu noc. Ale o to více jsem rád, že jsem konečně doma zpět.
Už když jsme nastoupili do vlaku jsme hráli společenské hry. Vylosovali jsme si jméno jednoho ze spolužáku / spolužaček a museli jsme jí najít a dozvědět se o onen osobě co nejvíce.
Byla to vcelku i zábava. Člověk si alespoň zkrátil cestu která trvala hodinu a půl.
Já si vybral Lucku. A myslím že jsem se o ní pár věcí aj dozvěděl. Je to vcelku zajímavá holčina.

• Je na rozená v 1993 roce
• Je z Chrudimi
• Má ráda modrou barvu 
• Ráda zpívá
• Sbírá autogramy ( má už aj Karla Gotta) 
• K jídlu má nejraději tradiční český pokrm Svíčkovou
• K pití nikdy neodmítne točenou Kofolu.

No jak říkám je zajímavá. Vzhledem mi trochu připomínala nějakou keltskou dívenku. 

Možná aj nymfu ( NE NYMFOMANKU ) 

Naše ubytování bylo vedle základní školy. 

A aby jsem to upřesnil byli jsme v Rokytnici v Orlických horách.

Krásné město až na tu zimu. 

Stravovali jsme se ve školní jídelně a pokoje vypadali, jaky kdyby je někdo již párkrát vykradl.

Pokoj byl skromný a obsahoval jen pár věcí 

1. Lůžko
2. Tvrdou matraci
3. Prostěradlo
4. Stůl
5. 1 židli 
6. Polo rozpadlou skříň 
7. 3 elektrické zásuvky ( z toho 1 funkční )

A to je asi vše... Hráli jsme společenské hry. Občas byli trochu no divočejší.

Hra na zabijáka, kdy vás někdo políbil na týl a nebo vy jeho se vyvedla. 

Upřimně si myslím že se to celkově povedlo a poznali jsme se alespoň z části navzájem.

K celému závěru musím jen dodat to, že to bylo moc krátké. 

Jsem zastáncem toho, že za jednu noc nejsme schopni se navzájem poznat, aby jsme dokázali jeden druhého pochopit a porozumět mu. 

Deník ze škol(y) I.

Z Honzíkem jsme se rozhodli, že zahájíme takový ,, deník" , který bude vycházet nepravidelně..

Teda alespoň z jeho strany. Jelikož jsme oba nastoupili do nových škol v Hradci Králové ( každý na jinou).

Budeme Vám společně psát různorodé příběhy, úryvky a všechny možné kraviny co se odehráli.

Já osobně jsem neskutečně moc rád, že  byl Honzík od té laskavosti a zapojil se do rozvoje mého blogu ..

                                        

První den střední škole, ráno bylo krásné probuzení, hned jak zazvonil budík jsem vstal a šel jsem vzbudit Mišáka, když jsem otevřel dveře k němu do pokoje, který je hned vedle mého pokoje. Ještě miminko spinkalo a bylo trošku překvapené že jsem se tam objevil, krásně jsem se k němu přitulil a ještě jsme 5 minutek leželi, potom Miškovi zazvonil budík a museli jsme vstávat netěšil jsem se  taťka nás čekal v 6:45 před domem v autě, jeli jsme do Jaroměře na nádraží, vlak nám jel v 7:01.. Už cesta byla hrozná, všude lidi kterým se rád vyhýbám, byl jsem moc rád že semnou byl Mišáček můj ❤️ cesta MHD byla taky drsná, Miškovi jel hned když jsme vystoupily z vlaku tak jsem ho doprovodil a rozloučili jsme se, musel být ve škole na 8 hodinu. Já až na 9 tak jsem počkal až odjedou plné autobusy a počkal na prázdnější, zašel jsem si zatím do kočičí kavárny aby jsem se trošku uklidnil je to tady vážně nádherné, ale moc jsem se neuklidnil chtěl jsem to mít už za sebou krásně jsem si tu pohrál s kočičkami byla to super, byly tu dvě moc milé paní tak jsme si popovídali o kočičkách i s majitelem, bylo to hezké  už se moc těším až to bude zamnou a budu se svojí Mišičkou . Po kavárně přišla na řadu škola, bál jsem se, byl jsem vystresovaný, ale musel jsem tam jít  přišel jsem k hlavnímu vchodu, pár lidí tam už stálo, tak jsem se k nim připojil, potom nás školník pustil dovnitř, šel jsem po schodech nahoru a opět nevěděl kam dál. Najednou jsem zaslechl název mého oboru, tak jsem šel tam, kde jsem se zeptal jedné z učitelek, řekla mi že tady je má třída, tak jsem vešel dovnitř, kde už samozřejmě všichni byly i náš třídní učitel bylo to hodně trapné  jinak celkový den byl docela dlouhý byly jsme tam do pul 12. Před školou na mě čekal celý netrpělivý Míša  poté jsme zamířili na nádraží a jeli směr Jaroměř kde nás mamča vyzvedla a jeli jsme na oběd  potom jsme jeli autobusem domů 

Honzíík

 -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Dnešní den byl neskutečně zajímavý. Měl jsem dvakrát své ,,poprvé" 

1. Přestěhoval jsem se ke svému příteli, který byl tak ochotný a postavil mi krásny pokoj, kde jsem měl tu čest poprvé spát ve své posteli 
2. Poprvé jsem byl dnes po dlouhé době jako školák ve škole,  a že to byl zajímavý pocit.

Nu nic, vraťme se k ránu, měl jsem nastavený budík na 6.05.

Jenomže.... čekalo mě úchvatné překvapení, když mě přišla moje drahá polovička probudit, něžným polibkem a společným mazlením v postýlce. Co více jsem si mohl jen přát. To se člověku ani z té postýlky potom nechce. Nebylo to jediné překvapení, které mě po ránu čekalo. Následovala dobrá snídaně a nesmím také zapomenout na to, když mi Honzík udělal výbornou svačinku na den. 

Rozloučili jsme se s maminkou a tatínek  nás odvezl do Jaroměře na nádraží. 

Vlak jsme s přehledem stíhali. Jediný špatný pocit, který  jsem měl bylo asi to, že jsem se bál zpoždění vlaku. Nakonec jsme jeli do Hradce což  byl asi největší shon, kdy jsme v  7.27 dorazili do Hradce na nádraží a v 7.30 mi už jela hromadná doprava. Stíhal jsem naštěstí. Ale byl přecpaný. 

Takže až na Pouchov jsem musel stát. To mi zrovna tak moc nevadilo ale spíš to, že se na mě všichni tlačili. Neodborně by jsem to nazval jako ,, hradecký hromadný sex " ...

Vystoupil jsem u školy, nepociťoval jsem žádný důvod k tomu, aby jsem se nějako stresoval. 

Našel jsem konečně třídu číslo 205 která pro náš obor dostala název  N1. 

Už tam pár lidí bylo.. Můj první názor na tento začínající snad kolektiv byl smíšený, někteří mi přišli jako hodný lidi, který budou do budoucna na pohodu. A některý zase jako takový ne moc dobrý když to napíšu slušně. Ostatně, opak může být pravdou. A to je otázka do budoucna. 

Poté přišel náš nový třídní učitel. Od pohledu vypadal jako mladý chlap, se smyslem pro humor. Zároveň jako člověk co si drží určitý odstup. Nabídl nám se vším pomoc. Během 45 minut jsme vše měli z krku a já se radoval, že první den je konečně za mnou. 

Následná cesta vedla na dopravní podnik pro MHD.

Kde jsem se s tou ,, milou " paní lehce pohádal.

Jeden z nás byl za blbce ale já si to nepřipouštím a jí se to do očí říct nechtěl.

Jako každou návštěvu města jsem neodolal a zašel do kočičí kavárny, kde jsem si odpočinul a čekal na Honzíka, který byl stále ve škole... ( Asi se mu nechtělo domů) 

Když jsme se sešli a to měl ještě zpoždění, museli jsme do Atria, kde jsem mírným klusem došel na onu místnost. 

Na závěr tohoto dne jsme už jeli do Jaroměře, kde nás maminka vyzvedla  a jeli jsme spolu na oběd .

Dannyx